Sókratés versus Einstein

Busta řeckého filozofa Sókrata v knihovně Trinity College, součásti cambridgeské univerzity
Busta řeckého filozofa Sókrata v knihovně Trinity College, součásti cambridgeské univerzity
0:00
/
0:00

Albert Einstein je považován za první světovou celebritu v oblasti vědy. Podobně na tom však – ve svém časoprostoru – byl třeba Sókratés.

Tak jako vývoj fyziky můžeme rozdělit na období před teorií relativity a po ní, dělí se řecká filosofie na období před Sókratem a po něm. Bylo totiž možné ho následovat, bylo možné s ním nesouhlasit – ale nebylo možné ho pominout. Dopad jeho díla byl příliš výrazný.

Princeton vs. Athény

Einstein se ke konci svého vědeckého života pohyboval na prestižní univerzitě v Princetonu, Sókratés působil v centru tehdejšího intelektuálního kvasu, v Athénách. Pravda, místo kanceláře se stýkal s kolegy na pitkách, kterým se v řečtině říkalo rozkošným slovem „orgie“, ale posluchačů měl taky dost. Nescházel se s nimi však ve strohých učebnách, nýbrž korzoval s nimi po okolí.

Jako filosof měl Sókratés výhodu, kterou mu dnes může závidět každý vědec v Evropě: jakýkoliv objev má dnes čáku na slávu jen tehdy, je-li publikován v angličtině – ostatní jazyky jako by nebyly. Sókratés s nějakým periferním jazykovým prostředkem problém neměl: jeho mateřština byla iónská řečtina, tehdejší „vědecká“ lingua franca a nemusel tak řešit překladatele.

Albert Einstein

Mýtus o jeskyni

Jestli dnes veřejným životem cloumají nejrůznější aféry a kampaně, třeba #metoo, pak Sókratés měl de facto svou kampaň #mýtus. Je to slavný mýtus o jeskyni, jeden z nejvýznamnějších obrazů v dějinách evropského myšlení. Smyslem toho podobenství je poukázat na to, že pravdu v našem světě nenajdeme: je skrytá, je jinde, je tam venku. S trochou nadsázky by se dalo říci, že tím inspiroval všechny moderní konspirační teorie, které jsou založeny na stejném přesvědčení.

Mýtus o jeskyni se stal pro svou symboličnost tak významným, že by si zasloužil nějakou obdobu dnešní Nobelovy ceny. S přihlédnutím ke specifikám řeckého pantheonu by to mohla být třeba Apollonova cena, udělená panu Sókratovi za jeho přínos kognitivním vědám.

Jacques-Louis David - Smrt Sokratova

V nelibosti mocných

S Einsteinem sdílí Sókratés ještě jeden aspekt: oba se svým učením znelíbili elitám. Einsteinovy knihy byly kvůli jeho židovství v Německu zakázány a páleny, on sám dál nerušeně tvořil v USA. To Sókratés, když upadl v nemilost u athénských mocných, volil jiný postup. Neutekl. Zůstal, i když byl v politickém procesu odsouzen k trestu smrti a i když mu pak byla pokoutně nabídnuta možnost útěku.

Smrt si tedy Sókratés vybral jako morální cestu a cynikové by mohli namítnout, že si tak na sklonku života řekl ještě o jednu dnešní cenu: Darwinovu cenu za smrt z hlouposti. To by ovšem bylo nepochopení Sokratova učení.