Škola základ života
Čas je relativní, časy se mění – a s nimi se mění i významy slov, neboť i ty jsou relativní. Existuje k tomu celý obor, sémantika.
Sémantika je tak vlastně jakousi jazykovědnou teorií relativity. A existuje k těm proměnám významů i celá řada příkladů… ale ponechme stranou onu obligátní, zcela nevinnou větu z nejznámějšího románu Boženy Němcové o tom, jak babička šukala po světnici, a podívejme se na pár jiných slov.
Škola života, škola hrou
Vzhledem k tomu, že jsme si, jako dozajista vzdělaný národ, nadefinovali mezinárodní den studentů a mezinárodní den učitelů a že běžně platíme Komenským… Pojďme se podívat na slovo škola. Schválně: co se vám vybaví, když se řekne „škola“? Dám vám pár vteřin… Tak, a teď začněme nějak vědecky, exaktně, definicí. Snad postačí, když řekneme, že škola je vzdělávací instituce. Nebo by aspoň měla být, ale ten kondicionál teď není důležitý. Je to prostě místo, kam chodí děti, primárně proto, že musí, a tráví tam čas, zorganizovaný někým jiným a podle norem je přesahujících. No – a přesně to původně škola nebyla. Aspoň tedy ne v místě svého vzniku, tedy v původním jazyku.
Tím jazykem byla řečtina. A to slovo původně znělo schólé. Aristoteles, známý svou obsesí ohledně definic, určil význam schólé především jako čas volna. Opravdu: schólé označovalo chvíli klidu, kdy neřešíme každodenní starosti a povinnosti – a v tom nastalém klidu máme konečně čas se trochu zamyslet. Takže nyní přesněji: schólé je čas, kdy nic nemusíme a můžeme se věnovat zcela dobrovolnému intelektuálnímu rozletu. Tak co – byla to ta vaše prvotní představa při slovu škola?
Gymnazisté a gymnasté
Druhým slovem, na kterém bych chtěl demonstrovat proměnu významů, je opět výraz z řečtiny. Kdopak z vás chodil na gymnázium? Já třeba ano. A co se vám vybaví teď? Dovolte mi jeden postřeh, a sice, že film Škola základ života je de facto dokument. Ale pojďme ve shodě s Aristotelem nejprve definovat: gymnázia jsou všeobecně vzdělávací školy, které poskytují střední vzdělání s maturitní zkouškou. To je taková rozkošně nudná formulka, která ledacos neříká. A jak je to s tím gymnáziem ve staré ionské řečtině? Tam to slovo znělo gymnasion. A spojitost je tu snad s tím, že to bylo zařízení určené pro mládež. Ovšem – v jiném významu. Gymnasion totiž byla prakticky tělocvična. Atletika, gymnastika... A taky trochu aréna. Stará dobrá kalokagathia tu působila zejména na tělesnou schránku budoucí elity. Ten význam se udržel třeba v angličtině, ve slově gym. Ne tedy jako Jim Bridger…you now: just a gym.
Na tom vztahu mezi gymnasion a gymnázium mi přijde jedna věc pozoruhodná: podívám-li se na současnou generaci té budoucí elity, a na to, jakou energii a nadšení vkládá do předmětů typu fyzika či dějepis, a porovnám to s energií a nadšením, jaké vkládá do hodin tělocviku, pak soudím, že má zájem o návrat antických dob. A že tím vyjadřuje větší pochopení pro slovo gymnasion, než leckterý akademik.
Tímto zdravím pana Jupu z oktávy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
