Zachraňte koně aneb Jak vrátit k životu vymírající a vyhynulé tvory a co všechno víme o chobotnicích
Záchrana vymírajících a návrat vyhynulých tvorů, 1. část: Pratuři a divocí koně (4:33) – Procházka lednovou oblohou (17:27) – Chobotnice aneb Příběhy osmi ramen (22:45)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o nepříjemném důsledku změny klimatu v podobě častějšího výskytu ničivých lesních požárů, které jsou zatím ve střední Evropě jen výjimečné, prozradíme vám, s jakými úskalími se potýkají vědci, kteří zkoumají letokruhy staletých pistácií z Negevské pouště v Izraeli, povíme si o pozoruhodném nálezu paleolitické rytiny koně v jeskyni Švédův stůl v Moravském krasu, zmíníme se o jídelníčku neolitiků z jihu Arábie, jehož součástí byli podle všeho v hojné míře i žraloci, a doplníme též informaci o chystaném startu pilotované mise Artemis II k Měsíci.
Znovuoživení, 1. část: Pratuři a koně
Historie naší planety je jakýmsi velkým pohřebištěm živočišných druhů. Vznikly, přežívaly stovky nebo tisíce let a pak vymřely, následkem postupného vývoje nebo i různých katastrofických příčin. Největší katastrofou jsme se však pro řadu živočišných druhů stali my, zástupci druhu, který jsme sami, trochu pyšně, nazvali Homo sapiens čili člověk rozumný. V řadě případů nás to, jakožto lidstvo, trochu opožděně mrzí – vyhubené živočichy bychom dnes rádi do přírody vrátili. A s nimi i některé ikonické tvory vzdálenější historie, o kterých víme třeba jen z fosilních nálezů. A když nejde zachránit nebo vyrobit originál, co takhle pořídit si aspoň kopii?
O možném návratu ztracených živočišných druhů si v našem únorovém seriálu povídáme s odborníkem na biotechnologie a popularizátorem vědy Jaroslavem Petrem z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Co je podle něj hlavním zdrojem naší touhy znovuoživit vyhynulé tvory? Jsou dnešní pratuři a divocí koně, získaní zpětným šlechtěním, opravdu těmi zvířaty, která jsme kdysi dávno vyhubili? Další metody, jak vrátit k životu vymírající nebo vyhynulé tvory jsou spjaté s nejrůznějšími biotechnologiemi, třeba s klonováním. Jak se to vůbec dělá – nebo by se to dělat mohlo? Podle Jaroslava Petra mají tyto metody svá úskalí. Poměrně dost se toho při jejich užití může takříkajíc „ztratit v překladu“.
Příběhy osmi (chobotničích) ramen
Mezi nejpozoruhodnější stvoření, na která můžete narazit pod vodní hladinou, patří bezpochyby hlavonožci. Nejen díky svému vnějšímu vzhledu, ale i díky pozoruhodné anatomii a některým zajímavým schopnostem. Nejinteligentnějšími hlavonožci jsou chobotnice, mořští predátoři vybavení velkým mozkem, silnými rameny, ostrým zobákem, dobrým zrakem a schopností neobyčejně rychlé reakce a také barvoměny. Dovedou zmizet doslova ve zlomku vteřiny. I přes to všechno žijí tito hlavonožci jen rok a poté uhynou. Proč je příroda v případě chobotnic tak marnotratná, to zatím netušíme. Jinak si toho o nich můžeme povědět víc než dost.
Oba české termíny, které se pro označení této skupiny mořských měkkýšů používají – hlavonožci a chobotnice – jsou dost matoucí. Hlavu sice chobotnice mají, ale nohy ne. Ani žádné choboty – jen věnec osmi ramen. Z čeho se chobotničí ramena před miliony lety vyvinula? Jak nám řekla odbornice na měkkýše, tedy malakoložka, Lucie Juřičková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jde o velmi radikální „přestavbu“ původní jedné měkkýší nohy... Čím se ramena chobotnic vyznačují a co všechno dovedou? Chobotnice mají na hlavě velké oči, svou stavbou podobné očím obratlovců, a tedy i těm lidským. Co s nimi vidí – a jak dobře? Jsou to vysoce inteligentní tvorové: jak se to projevuje a probíhaly v té věci i nějaké výzkumy?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
