Severočeské doly začnou těžit uhlí pod bývalou obcí Libkovice - 25 let od zbourání obce

Likvidace obce Libkovice 1995
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Likvidace obce Libkovice 1995

Kvůli těžbě uhlí zmizelo v severozápadních Čechách ve druhé polovině 20. století více než 100 obcí. Pohltily je hlubinné doly i povrchové lomy hnědého uhlí. Někteří lidé se kvůli tomu museli za svůj život stěhovat i třikrát.

Revoluce v listopadu 1989 dávala naději obyvatelům Libkovic. Věřili, že se původní záměr na zbourání obce z roku 1987 podaří zvrátit. Jejich marný boj trval až do roku 1994, kdy Libkovice opustil poslední obyvatel.

O likvidaci Libkovic se mezi lidmi mluvilo už v sedmdesátých letech. Tehdejší vedení Libkovic ale všechny ujišťovalo, že se obec bourat nebude.

Hana Hanzlíková se proto odstěhovala z rodné vily a s manželem si v první polovině osmdesátých let koupili v Libkovicích domek, který museli pomalu rekonstruovat.

Václav Havel navštívil v roce 1995 obec Libkovice

„Elektrika se dělala nová, voda, centrální topení, rozvody, koupelna. Nešlo to najednou, protože peníze na to nebyly – ze dvou platů to prostě nešlo,“ vzpomíná.

Roky úspor a práce na rekonstrukci domu ale ze dne na den ztratily smysl. V roce 1987 tehdejší vláda rozhodla o demolici Libkovic. Hanzlíkovi se pak odstěhovali do nedalekého Duchcova v roce 1989.

Na dětství v Libkovicích a stíhačku Mig 15, která stála v obci, vzpomíná Petr Šmídl: „Ten Mig 15 stál, dá se říct, v centru Libkovic, takže každý Libkovičák na něm strávil své dětství. Houpali jsme se na křídlech, lezli jsme do kabiny, klouzali jsme se ze zadního křídla na předek a blbli jsme tam pořád.“

Mnoho Libkovických si stále myslí, že obec šlo zachránit

Na počátku 90. let už značná část obyvatel Libkovice opustila. Demoliční firma bourala jeden dům za druhým. V obci ale ještě stále žilo několik rodin. Mezi nimi i Šmídlovi.

Libkovice si v té době oblíbila i armáda a policie, která v ruinách často nacvičovala zásahy. Petr Šmídl vzpomíná, jak se k němu cestou od autobusu přidali dva muži.

Uvnitř zbytků ohradní zdi bývalého hřbitova se nacházejí půdorysy obou libkovických kostelů - novějšího kostela sv. Michaela Archanděla z konce 19. století a staršího kostela sv. Mikuláše ze 13. století. V pozadí se již přibližuje hrana uhelného lomu

„Celou dobu šli asi 2 metry za mnou, a když jsem chtěl odbočovat domů, tak vidím, jak se blíží Avie plná ozbrojenců se samopaly, kteří vyskákali ven a začali mířit na toho pána. Ten ke mně přiskočil, chytil mě pod krkem, vytáhl pistoli, kterou mi přiložil k ledvinám a držel mě jako rukojmí. Ten z Avie křičel ‚Pusť ho, nebo tě odprásknu' a ten co mě držel, říkal ‚Nepustím, já ho zabiju'. Pak se začali smát, zalezli zpět do auta a ten policista mě pustil, zeptal se, jestli jsme se lekl, pak se mi omluvil a poděkoval mi za nějaké cvičení,“ vypravuje Šmídl.

O podobně bizarní situace nebyla na počátku 90. let v Libkovicích nouze. Pod obcí se nakonec uhlí netěžilo. Po roce 1991 to nedovolily limity těžby uhlí. Lidé z Libkovic si dodnes myslí, že šlo obec zachránit.

V roce 2015 stát na žádost Severočeských dolů těžební limity v oblasti prolomil.

„Teď se do této oblasti s povrchovou těžbou blížíme. Na katastru Libkovic těžíme skrývkové hmoty, to znamená písky a jíly, které tu hlavní, zhruba 4 kilometry dlouhou uhelnou sloj zakrývají. Je mocná kolem 30 metrů,“ popsal mluvčí Severočeských dolů Lukáš Kopecký.

Povrchová těžba uhlí v katastru Libkovic potrvá do roku 2030.

 

Spustit audio
autor: Jan Beneš

Související