Rančerka Blanka Zikmundová

„U nás máme dvanáct koní...“ uvádí své vyprávění Blanka Zikmundová a pokračuje: „Můj muž od mládí toužil mít koně. Reagoval na inzerát o prodeji koně... Koupili jsme ho a nechali ho u trenérky a dojížděli jsme tam... Já jsem tam ale dojížděla s vědomím, že podporuji svého muže. Záhy se to ale změnilo – postavil mě před hotovou věc a donutil mě na koně sednout... A od té doby už jsem neslezla.“

Původně si Zikmundovi chtěli udělat jen pastviny pro dva koně, postupně ale scelovali pozemky a trochu se jim to „vymklo z rukou“. Dnes se dají měřit jejich pozemky na hektary, a jak sama Blanka Zikmundová říká, pořád je co měnit a přidělávat. Na čtvrtině současného ranče navíc byla skládka a proto jim dalo opravdu velkou práci je zrekultivovat a vytvořit z nich pastviny.

Od doby, co poprvé vsedla na koně, uplynuly čtyři roky a dnes sama učí jezdit a pořádá také na farmě tábor pro děti, kde se všechno točí, jak správně tušíte, kolem koňů. Děti se na něm naučí nejen jezdit, přičichnou ale také k práci, které je okolo koňů opravdu dost.

„Jsme nejenom farmáři, ale i koňáci. To znamená, že máme pravidelné akce pro koňáky, jako je rodeo, loučení s létem a podobně, na které se sjedou koňáci ze širokého okolí. Sejdeme se, povyprávíme, posoutěžíme a pak je zábava, která je samozřejmě i o veřejnost...“ popisuje rančerka.

Kromě práce na farmě stíhají Zikmundovi se starat také o fitcentrum, saunu, bytový dům a motorest. Naštěstí mají kolem sebe dost lidí, které práce baví a kterým mohou důvěřovat. Jak konstatuje Blanka Zikmundová na závěr, její odpočinek je aktivní – buď na farmě, ve fitcentru nebo s rodinou. Sedět a nic nedělat zkrátka neumí.