Putování po československém opevnění

Knížka se jmenuje Putování po československém opevnění 1935 až 1989 a podepsáni jsou pod ní tři spoluautoři: Martin Dubánek, Tomáš Fic a Jan Lakosil.
Přestože na podobné téma už toho bylo v posledních letech napsáno opravdu hodně, tentokrát se čtenářům dostává do rukou i velmi praktická příručka, která podrobné informace o historii vojenských opevnění doplňuje o velmi praktické rady a tipy na výlet – a to prakticky po celé České republice.
Příznivce vojenského opevnění na severu Čech asi potěší, že v knížce jsou podrobné informace o přístupných opevněních v Holedečku u Žatce, u Kadaně, mezi Chomutovem a Jirkovem, u Hostovic a nedaleko Roudnice nad Labem. Prakticky všechny pevnostní prostory, o kterých jsem hovořil, jsou zájemcům přístupné – a v knížce si najdete nejen mailové adresy těch, kteří vás po betonových objektech provedou, ale také odkazy na webové stránky, někdy i telefony provozovatelů, dokonce i doporučený přístup autem nebo vlakem a třeba také další zajímavosti v okolí těchto muzeí československého opevnění.
Autoři si dali s knížkou evidentně hodně práce – soudím tak alespoň podle enormního množství detailních informací o tom, kdy byly jednotlivé betonové objekty budovány, o jaké typy se jedná nebo jaká byla jejich výzbroj. Jak už to ale někdy bývá, podobná informační smršť většinou zaujme jen skalní fandy a člověka, který bude v knížce hledat nějaký příběh, který by mu přiblížil konkrétní události konce třicátých let, to možní trochu odradí. K tomu patří i moje druhá poznámka. Dokážu si představit nadšení, s jakým příznivci vojenských opevnění shánějí za často velmi složitých podmínek podrobné informace o tom, jak tato zařízení vznikala – a jakou asi mají radost, když se jim někde podaří vypátrat často zcela unikátní fotky. Chuť předvést takové snímky v knížce musí být asi velká, ne vždy to ale nutně znamená větší atraktivitu takové publikace – a je to i tento případ, kdy by možná bylo lepší ubrat co do počtu a přidat co do velikosti.
Mám-li ještě na něco upozornit, pak jsou to z mého pohledu velmi zajímavé informace o tom, co se s vojenskými pevnostmi dělo po druhé světové válce, a to až do roku 1990 – a pak také ještě možná ne zcela známé informace o tom, jak německá armáda po roce 1938 prováděla zkouška odolnosti těchto objektů.
Jinak platí vše, co jsem řekl – knížka je to velmi pěkná a její víceméně „cestovní“ formát určitě přispěje k tomu, že si ji každý zájemce o pevnostní turistiku bude moci vzít na výpravu sebou. Zbývá už jen věřit, že vydáte-li se na podobnou cestu, nebudete zklamáni. Ostatně i sami autoři v závěru publikace připouštějí, že situace se v posledních letech vyvinula až do té míry, že stále více zájemců si pronajímá betonové objekty a buduje v nich muzea, ale občas se nedostává návštěvníků. Že to někdy vede k řevnivosti a ne zrovna dobrým vztahům mezi lidmi, kteří se provozování těchto muzeí věnují, to je jasné. Také kvalita jednotlivých expozic často velmi kolísá. To už ale zjistíte sami, pokud se do pevnostní turistiky pustíte. Knížka Putování po československém opevnění 1935 až 1989 vám bude určitě dobrým průvodcem.