Puklé Zikmundovo srdce
Rozhovor s Lukášem Sábem, studentem historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož největším koníčkem jsou zvony.
V sobotu 15. června krátce před 18. hodinou se náhle, uprostřed vyzvánění u příležitosti poutního svátku sv. Víta odmlčel největší český zvon Zikmund, který už více než 450 let visí ve věži svatovítské katedrály na Pražském hradě. Puklo mu srdce. Zlomilo se, propadlo podlahou a zastavilo se až o tu další. Naštěstí. Váží totiž skoro půl tuny. Hned se našli lidé, kteří v události začali hledat jakýsi skrytý smysl. Bylo to varování? Jaké neštěstí se na nás řítí? Srdce puklo jen pár hodin po volbách do Sněmovny - znamená to snad, že tím neštěstím je nebývalý volební úspěch komunistů? Pak však přišly povodně a úvahy těch, kteří si na zvon vzpomněli dostaly nový rozměr. Jaký, to je nabíledni. My ale nechme stranou iracionální podtón události a společně s Lukášem Sábem se na ní pojďme podívat přísně prakticky a pak přes folklór.
Nejprve tedy prakticky: stává se často, že pukne srdce zvonu?
Není to zase až tak často. Ovšem z hlediska toho, že zvon vydrží nějakých 700 let se dá říct, že srdce puká častěji. Srdce nemá takovou trvanlivost jako samotný zvon a každých 100 nebo 200 let se musí vyměňovat. Ani u Zikmunda to teď nebylo poprvé. Zvon byl vyroben v roce 1548 a váží asi 13 tun (ne tedy 16, jak se občas uvádí); jeho srdce už se muselo opravovat několikrát. Utrhlo se třeba v roce 1592 při pohřbu Viléma z Rožmberka; spadlo mezi zvoníky, naštěstí však nikoho nezranilo. Potom bylo opravováno ještě v letech 1670, 1734 a 1819. Čím je zvon větší, tím rychleji se srdce opotřebuje. Že to současné Zikmundovo srdce je poškozené a potřebuje výměnu mi ostatně říkal zvonař Petr Rudolf Manoušek už někdy před prázdninami. Nedá se tedy říct, že by ta letošní událost byla nějak nečekaná.
Podle zvonaře Manouška mělo srdce výrobní vadu - nebylo dostatečně kovářsky zpracované. I s touto skrytou vadou však spolehlivě odbíjelo 100, možná i 200 let. Tato informace prošla i denním tiskem. Přesto se objevily různé spekulace o "skutečných" důvodech puknutí srdce a o tom, jaký vliv může mít tato událost na budoucnost země. Hlavně při povodních si na zvon bez srdce ledaskdo vzpomněl. Zcela jistě i Petr Rudolf Manoušek, jehož zbraslavská dílna, v níž mělo být vyrobeno srdce nové, se také ocitla pod vodou. Je obvyklé spojovat takové události - umlklý zvon a třeba povodeň?
Takové pověry skutečně existují. Není to nějaká naše česká specialita, že největší a nejvýznamnější zvon v zemi bývá mezi lidmi spojen s její prosperitou. Stejné je to třeba v Polsku. Možná si vzpomenete, že když loni puklo srdce největšího polského zvonu v Krakově, který se shodou okolností také jmenuje Zikmund, Poláci čekali, jaké neštěstí stihne jejich zemi. Naposledy se to totiž stalo na jaře roku 1939; na podzim pak vypukla 2. světová válka. Mimochodem - polský Zikmund váží 11 tun a ulil ho v roce 1520 Hans Beham.
Se zvony je obecně spojeno mnoho pověr. Proč tomu tak je? A můžete uvést alespoň některé z nich?
Pověry plynou asi z toho, že dříve zvony provázely člověka od kolébky až do hrobu; lidský život byl zkrátka spojen se zvony a proto těch pověr vzniklo opravdu hodně. V pověrách zvon většinou sehrává pozitivní roli, třeba přináší štěstí a naopak, když se zvonu něco stane, tak je to spojováno s tím, že obec může postihnout nějaká pohroma. Zvon se dokonce často používal přímo jako odpuzující prostředek. Známé je třeba zvonění na mraky, ale zvonilo se i proti mrazům, epidemiím, kobylkám, vichřici a nebo i proti Turkům. Zvon ve Slepoticích u Pardubic prý zahání hady, velikonoční zvonění při návratu zvonů z Říma na Bílou sobotu prý vyhání z domu šváby. V některých oblastech dokonce lidé věřili, že všude, kam doletí hlas zvonů, nemůže lidem blesk či bouřka ublížit. Zvonění na mraky lidé přikládali takovou důležitost, že když třeba v roce 1742 vypálila kostel v Pňově u Nymburka německá vojska a v roce 1754 pak bylo okolí poničeno prudkým krupobitím, přikládali místní obyvatelé vinu tomu, že v kostele nemají žádný zvon a že tedy není čím zvonit na mraky. Proto si urychleně zvon pořídili. Asi tak stejný smysl má přikládat vinu za letošní povodně Zikmundovi. A ještě mohu dodat pár dalších kuriozit. Kdo si uřízne kus provazu od zvonu, dokáže prý podojit každou krávu, kam až je slyšet hlas příslušného zvonu. Když se prý pokřtěné nemluvně dotkne ústy provazu od zvonu, zažene to od něj na celý život ďábla. Ale pozor - pokud se ústy dotkne samotného zvonu, neudrží nikdy žádné tajemství. Olej, kterým se promazávají čepy, v nichž je usazena zvonová hlavice, lze prý užít jako vynikající lék proti nemocem kloubů. Kouzelnou moc mají i malé zvonky. Ty se zavěšovaly na krk domácích zvířat a nad vchody domů nejen kvůli svému praktickému účelu, ale také proto, aby odháněly všechna neštěstí.
A co zničení nebo krádeže zvonů? Existují nějaké pověry, které se vztahují přímo k těmto událostem?
Pokud je z obce odcizen zvon, může ji postihnout neštěstí. A krádeže zvonů jsou doloženy už od pradávna, není to nějaká moderní vymoženost. Už v Kosmově kronice si přečtete, že když v roce 1038 Břetislav I. táhl do Polska, spolu s další kořistí přivezl do Čech i velké zvony. Mnoho zpráv o krádežích zvonů pak máme z 18. a 19. století. Třeba kolem roku 1830 měl na věži kostela v Žabonosích u Kolína své doupě loupežník Kovařík. Odnesl si dokonce tamní zvon. I sem přišlo o několik let později krupobití a urychleně se pořizoval nový zvon. Kradlo se možná i kvůli magickým praktikám. Existuje totiž pověra, která praví, že když se střepy kostelního zvonu zakopou kolem domu, ochrání to prý domácí zvířata před uhranutím.
Největší legalizovanou loupeží bývají válečné rekvizice, na ty zvony hodně doplácejí.
Lidová moudrost říká, že kdo vztáhne ruku na zvony, prohraje válku. No a to se zatím při obou válečných rekvizicích, za 1. i za 2. světové války potvrdilo. Mohu dodat ještě jednu zajímavost na závěr. Některé ze zvonů, zrekvírovaných v Čechách za 2. světové války mají snad být ještě dnes v Hamburku, uložené v některém z tamních skladů. Proto se teď činí pokusy získat zvony zpět.
Zikmund už má více než týden docela nové srdce. Vykovali ho nakonec na Vysočině, samozřejmě pod dohledem zvonaře Manouška. Srdce měří 269 cm a váží 385 kg. V předvečer svátku sv. Václava ho na věž katedrály vyzdvihl jeřáb, do zvonu bylo zavěšeno na kožené závěsy a záhy potom se Zikmund znovu rozezněl. Zatím na zkoušku, 28. září dopoledne, při svatováclavské bohoslužbě pak podruhé a naostro. Nové srdce, vyrobené za pomoci těch nejmodernějších technologií snad nějakou dobu vydrží. Možná 100, možná 200 let. To vám dnes nikdo nepoví. Stejně jako to, kdy zase přijde velká voda.
Frederik Velinský
Fotografie zvonů z Ústecka poskytl Lukáš Sábo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Stávku kolegyň v administrativě podporujeme. Jejich platy jsou mizerné, říká šéf Unie státních zástupců
-
5 dní se Rusové snaží prolomit naši obranu v Kurské oblasti. Vojáci stojí pevně, říká Zelenskyj
-
Praktičtí lékaři na konci října na dva dny zavřou ordinace. Protestují proti úhradové vyhlášce
-
Politolog Just: Zvyšování platů politiků je důsledek zákona. Vláda si jen vybrala špatné načasování