Příběhy z kalendáře - Václav Hájek z Libočan

Zcela záměrně se vyhýbám označení historik, protože o popis historických událostí jde v jeho díle až jaksi ve druhém, možná třetím plánu.

Václav Hájek pocházel z vladycké rodiny ze Žatecka. Ač vychován jako utrakvista, roku 1524 konvertoval ke katolictví a jako farář, kaplan, děkan a probošt prošel řadou míst ve středních a severních Čechách. Občas se neváhal postavit proti vrchnosti, což mu vyneslo řadu nepříjemností.

Ve 30. letech 16. století sepsal svoji Kronikou českou, pro kterou si sám vypisoval historické údaje už za dob svého děkanského úřadu Karlštejně a později pro něho pracovali i písaři Zemských desek. Kronika byla hotova roku 1539, ale po mnoha průtazích a zásazích cenzury vyšla až o dva roky později - i tak ale v na tu dobu senzačním nákladu tisíc kusů. Byl to sice velký úspěch, sám autor se ale topil v dluzích - a to tak, že za další dva roky si dokonce vyprosil královské privilegium na hledání pokladů. Nenašel nic.

Hájkova kronika byla na dalších téměř tři sta let nejčtenější českou kronikou. A tak přestože si její autor hodně vymýšlel a šlo mu spíše o populární čtení, než o historickou práci, jím uváděné omyly zdomácněly a leckdo je dodnes bere vážně. Hájkovo čtenářský poutavé, ale faktograficky nepodložené dílo obsahuje řadu nepřesností, omylů i výmyslů. I tak bylo až do konce 18. století hlavním zdrojem poučení o české minulosti. A to nejen pro Čechy, ale i pro Němce, protože v němčině vyšla kronika do roku 1718 dokonce třikrát. Až osvícenská kritika, zastoupená Josefem Dobrovským a Františkem Palackým, Hájkovu práci odmítla.

Slavný autor stárl v naprosté chudobě. Roku 1545 byl dokonce uvězněn, protože, ač děkan, zastal se poddané, zatčené pro čarodějnictví. Zemřel v klášteře dominikánek v Praze 18. března 1553.