Příběhy z kalendáře - Požár letecké fabriky v Semilech

O dva dny později v Semilech - Řekách vypukl v jednom ze středisek válečné výroby, v areálu německé letecké firmy Zittwerke poměrně rozsáhlý požár. To už ovšem skomírající letecká výroba téměř neběžela. A ve výrobním areálu krásné přádelny firmy Schmitt bylo v tu dobu ubytováno německé vojsko obklopené skladovými zásobami uniforem pro německé námořnictvo Kriegsmarine.

Později se titíž vojáci proměnili v zajatce a v areálu zmíněné firmy byl zřízen zajatecký tábor. Větší škody než rozsáhlý požár však původnímu provozovateli firmy Schmitt způsobilo právě zabrání části areálu Žitavskou firmou Zittwerke, která sem přesunula část svého leteckého výrobního programu a pozdější znárodňování.

Příběh firmy Schmitt je tak příběhem podnikavého ducha i úspěšného výrobního programu, který nepřežil střet s dějinnými událostmi 20. století. Franz Schmitt, zakladatel a původní majitel firmy, byl severočeský průmyslník, jemuž se podnikavostí a bohatstvím vyrovnal snad jen liberecký textilní král Liebieg.

Schmitt vlastnil hned pět podniků. Většinu z nich vybudoval ve druhé polovině 19. století. Průmyslový areál v Semilech - Řekách koupil od firmy Blaschke a původní papírnu přebudoval v obří přádelnu, v níž v době největší konjunktury pracovaly skoro dva tisíce lidí.

Součástí areálu byly obytné domy, škola, pošta, lékařská ordinace, kuželna i plovárna. A výroba se udržela i po Schmittově smrti, kdy továrnu vedli jeho zeť a vnuk. Počátek konce přinesla náhle až hospodářská recese 30. let dvacátého století. Pomyslnou "ránu z milosti" zasadila prosperující strojí přádelně válečná mašinérie nacistického Německa. Za okupace zabrala areál zmiňovaná zbrojní firma Zittwerke a koncem války zde pak bylo ubytováno německé vojsko, jak v rolích okupantů, tak později zajatců.

Po znárodnění v roce 1945 byla v podniku obnovena textilní výroba a továrna se stala součástí Pojizerských textilních závodů, později národního podniku Kolora. Dnes vlastní závod společnost, která se specializuje na výrobu lůžkovin. Textilní výrobní tradice tedy v areálu do jisté míry přetrvala. Konkurenční poměry 21. století však neumožňují plně zasvětit tamní výrobní prostory jen textilní výrobě.

Rozsáhlý objekt továrny je však přesto důstojným svědkem severočeské průmyslové konjunktury minulých staletí a příkladem nádherné industriální architektury. Běžte se podívat.