Příběhy z kalendáře - Jan Ryska

Rodina žila v Líšťanech u Loun a mladý Jan studoval lounskou reálku. Archív v Lounech dodnes dochovává zápisy o jeho maturitní zkoušce z roku 1934. Ryska byl studentem velmi dobrým, studoval na jedničky, maximálně na dvojky, výjimkou byla trojka z dějepisu.

V zápisech o průběhu písemných maturit jsem objevil zajímavou věc - při psaní práce z češtiny, francouzštiny i deskriptivní geometrie odevzdával Ryska svoji práci vždy poslední z celé třídy. Z lounské reálky odešel na Státní pedagogickou akademii v Praze.

Do války stihl vojenskou službu a poté učil na menších obecných školách, mimo jiné i na Lounsku. Po válce Jan Ryska vytušil, kam se věci vydají.

V roce 1947 vystudoval Ústřední novinářskou školu při Ústředním výboru KSČ. Právě takové lidi komunistický režim o pár měsíců později potřeboval. V roce 1948 se Ryska stal vedoucím tiskového a propagačního oddělení na ministerstvu školství, kde vydržel nejhorší léta do roku 1953.

Pracoval přímo pod nechvalně proslulým Zdeňkem Nejedlým. Následně vedl kulturní rubriku časopisu Svět sovětů a stal se redaktorem měsíčníku Praha-Moskva. V letech 1965 až 1967 byl vedoucím redakce vysílání pro mládež Československého rozhlasu.

Člověk zakotvený v mocenských strukturách se režimu hodil i na penzi; v roce 1979 se stal šéfredaktorem tehdy populárního časopisu Sedmička, který se pod jeho vedením změnil v Sedmičku pionýrů.

Odhlédneme-li od jeho politického angažmá, zůstává nám zajímavá tvorba. Je autorem mnoha básní, povídek a rozhlasových her pro děti a mládež. Z knižních titulů jen ty nejznámější: Lodní deník o příhodách Budhy, Pípy a Šerifa, Kluk jako jehla, Byli jsme tři nebo Dějiny naší rodiny.

Jan Ryska měl chalupu v Kytlici nedaleko Nového Boru a roku 1977 tam napsal knížku Kytlický vodník. Pokud vás knížky v životě míjely, možná si vzpomenete na docela hezké filmy Anička jde do školy z roku 1962, Táto, sežeň štěně! z roku 1964 nebo poslední, asi nejhezčí - Dědeček, Kylián a já z roku 1967. Vznikaly podle knih Jana Rysky, který spolupracoval i na scénářích. Jan Ryska se možná jen narodil do špatné doby.

Možná, že kdyby se dějiny po druhé světové válce vyvíjely normálně, nemusel psát s nechvalně proslulým Jaroslavem Kojzarem knihy o životě a díle ještě nechvalněji proslulých Zdeňka Nejedlého, Lenina či Stalina. Mohl by psát skvělé knížky pro děti, jednu za druhou, a nenamáčet se do politiky. To ale čtyřicet let v této zemi nešlo.

Jan Ryska zemřel v Praze 14. prosince roku 1983.