Příběhy z kalendáře - Jan Nepomuk Vojtěch Maxant

Celé jeho jméno znělo Jan Nepomuk Vojtěch Maxant, a narodil se 22. března 1838 právě v Divicích u Loun. Prvního hudebního vzdělání se mu dostalo od varhaníka Jana Václava Rokose v Cítolibech - obci, která se proslavila významnými hudebními skladateli.

Osmnáctiletý Maxant odešel hledat práci do rakouských klášterů. Nejprve vedl dětský chrámový sbor v Schläglu, později přešel do kláštera v Aigenu. Od roku 1786 až do smrti působil v šumavském Frymburku jako varhaník, ředitel kůru, kostelník, učitel a dokonce i topič ve škole, to vše až do svých 83 let.

Hudební historici napočítali, že je autorem osmnácti mší, dvaačtyřiceti árií, šesti requiem, preludia pro varhany a variace pro klavír. Zemřel v prosinci 1838 ve Frymburku, v bídě a zcela opuštěn. O veškerý majetek jej dva roky před smrtí připravila jeho druhá, o čtyřicet let mladší manželka, která si za všechny manželovy peníze koupila mlýn.

Po Maxantovi nezbyly prostředky ani na zaplacení pohřbu, a tak mu nechal zbudovat hrob před frymburským kostelem jeho kamarád. Koncem osmdesátých let byla Maxantovi ve Frymburku odhalena pamětní deska. Jméno muže, který zemřel jako žebrák, nese dnes ve Frymburku jeden z tamních hotelů.

O Maxantovi se sluší zmínit proto, že patří do zvláštní posloupnosti skladatelů, která vede z okruhu cítolibských mistrů až do 19. století. Dávejte pozor: žákem představitele legendární cítolibské skladatelské školy Václava Jana Kopřivy byl rodák z Brloha, varhaník Jan Václav Rokos. Jeho žákem byl pak právě Jan Maxant, o kterém jsme dnes mluvili. U Maxanta se vyučil hudbě pozdější významný vídeňský hudební teoretik a varhanní virtuos Šimon Sechter. A Sechterovým snad největším žákem byl celosvětově známý symfonik, varhaník Anton Bruckner. Takové jsou zkrátka dějiny ve střední Evropě.