Příběhy z kalendáře - Česká Beseda v Liberci

25. březen 2011
Příběhy z kalendáře

Dnes si připomeneme důležitou libereckou událost počátku 20. století, důležitou zejména pro českou menšinu zde žijící. Došlo k ní 25. března 1905. Liberec je původně německé město. Na počátku 20. století to byla jakási neoficiální metropole Sudet.

Zdejší čeští Němci, jak se německým obyvatelům české kotliny říkalo, byli oproti české menšině bohatší a měli i vyšší společenské postavení. Německy mluvící Liberečané podnikali všechno proto, aby bylo jejich město centrem Sudet, víceméně nezávislým na zbytku českých zemí. Dobrým příkladem je pořádání výstavy českých Němců v Liberci roku 1906 jako protiváhy té jubilejní zemské v Praze.

Česká menšina v Liberci proto neměla jednoduché postavení. Organizace, která byla menšinovým sdružením hájícím české zájmy, nesla prostý název Česká Beseda. A proč si ji dnes připomínáme?

Roku 1905 byl v ulici Na rybníčku slavnostně otevřen objekt Národního domu České besedy. Samozřejmost, říkáte si? Běžná událost městského života? Pro českou menšinu tehdejšího německého Liberce - velké vítězství. Situaci české menšiny, hledající vhodné prostory v 19. a na počátku 20. století dobře ilustruje fejeton Jana Nerudy, v němž komentuje její dočasné sídlo v dnešní Frýdlantské ulici:"Nebohá ta Česká beseda v Liberci!Ani by nikoho nenapadlo, kdo kráčí třídou Frýdlantskou, že v tomto domě, na kterém je německý nápis "Weinstube fon Ungarn", mohl být asyl libereckých Čechů".

I průtahy při schvalování projektu nového besedního domu v ulici Na rybníčku leccos napovídají o národnostní atmosféře v Liberci. Němečtí obyvatelé Liberce pořádali protestní manifestace proti stavbě. Stavitel Filip Trdlica ze Slatiňan tak mohl zahájit budování objektu až po zásahu zemského sněmu v Praze. Podařilo se, a tehdejší starosta České besedy doktor V. Šamánek ve své slavnostní řeči pronášené při poklepu na základní kámen nové budovy nešetřil patosem, vyřkl i Riegrovo vlastenecké heslo "Nedej se!". Při slavnostním otevření 25. března 1905 přispěli svojí zdravicí Svatopluk Čech i Alois Jirásek.

Dnes je budova České besedy restauračním objektem, na němž jsou patrné zásahy záměrně učiněné po německé anexi Sudet i některé pozdější nešťastné úpravy z dob, kdy v objektu "hospodařily" restaurace a jídelny. V době svého otevření byl však Národní dům České besedy vskutku reprezentativním společenským objektem. Dnes budova funkci vlasteneckou a národní již dávno neplní. Spíš ji navštěvují strávníci zdejší restaurace nebo účastníci občasných výprodejů pořádaných v původním tanečním sále objektu.

autor: David Hamr
Spustit audio