Příběhy z kalendáře - Artuš, Merlin a Prchlíci
Dva stejné psy, děti, popletenou babička a rozvětvenou rodina Prchlíků - to všechno najdete ve filmu režisérky Věry Šimkové – Plívové s názvem Artuš, Merlin a Prchlíci. Film se odehrává v krásné krajině Podkrkonoší, kde je Věra Plívová-Šimková doma. Je to vlastně tak trochu rodinný film, protože scénář napsala její dcera Kateřina Priščáková.
Pro ty, co film neviděli, převyprávím alespoň stručně jeho děj. Ve filmu jsou dva stejní psi – dalmatinové, a oba se navíc vzájemně nemají moc rádi – to už je dobrý základ pro komedii plnou omylů a záměn.
Zatímco pes Artuš je miláčkem početné rodiny Prchlíkových i celého města, Merlin je hravý, ale rvavý... Zásluhou popletené babičky, která omylem vpustí do domu cizího psa, se život rodiny i městečka obrátí vzhůru nohama.
Role otce Prchlíka a matky Prchlíkové si zahráli Pavel Nový a Veronika Jeníková, babičku, která střídá tuto rodinu s rodinou dalšího syna - Rostislava Marka a Magdy Reifové - vytvořila Valérie Kaplanová.
Režisérka Věra Šimková-Plívová se narodila v květnu 1934 v Lomnici nad Popelkou, dětství prožila v Chuchelně u Semil. Její starší sestra Břetislava Pospíšilová-Plívová je akademickou malířkou. Věra studovala v Praze na FAMU u mistra animovaného filmu - Bořivoje Zemana.
Už na škole inklinovala k tvorbě o dětech a pro děti. Své příběhy většinou zasazuje do prostředí současné vesnice, téměř všechny filmy natáčela v okolí svého bydliště. V roce 1974 se tam vrátila a žije ve vesnici Chuchelna u Semil, odkud pocházejí její prarodiče i otec a kde se seznámila se svým manželem.
Má taky zásluhu o kulturní obrození obce - v obci režírovala i divadelní představení tamních ochotníků. Její celoživotní dílo bylo odměněno na festivalu v Soči, kde převzala cenu za přínos celosvětovému dětskému filmu.
A proč jsem vám to všechno vyprávěla? Protože 28.dubna v roce 1995 se odehrála premiéra Artuš, Merlin a prchlíci v semilském kině Jitřenka. Takže vlastně zase doma.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
