Příběhy z kalendáře - Alois Parma

Roku 1906 dokončil studia na vysoké škole báňské v Příbrami a začal pracovat pro tehdejší Mosteckou uhelnou společnost. Zabýval se problematikou dobývání hnědého uhlí a zároveň dál studoval, takže se později stal vůbec prvním českým doktorem báňských věd. Po deseti letech na severu Čech odešel opět do revíru na Kladensko.

K další důležité změně v jeho životě došlo v souvislosti se vznikem samostatného Československa - Alois Parma byl jmenován docentem hornictví na Českém vysokém učení technickém v Praze. Už za půl roku jej ministr školství pověřil založením první České státní odborné školy hornické v Duchcově.

Alois Parma úkol splnil a už 1. prosince 1919 bylo v budově duchcovského zámku zahájeno vyučování. Parma na zámku mimo jiné i bydlel. Podílel se také na založení českého hornického učňovského školství a později byl jmenován i prvním inspektorem hornických pokračovacích škol.

No a samozřejmě pilně vědecky pracoval - zabýval se úpravou nerostných surovin, zejména briketováním uhlí, také důlním větráním a důlním záchranářstvím; sestrojil dokonce nový typ dýchacího přístroje. Je autorem česko německého a německo českého hornického slovníku, vydal například mapu severočeské pánve uhelné nebo Hornický atlas.

Těch publikací bylo samozřejmě mnohem víc. Jen málokdo se divil, když byl tento významný báňský odborník v roce 1921 jmenován řádným profesorem úpravnictví, briketování a hornictví na Vysoké škole báňské v Příbrami.

Tím ale jeho kariéra ani zdaleka nekončila - v letech 1933 až 1935 a znovu v letech 1937 až 1938 byl Alois Parma dokonce rektorem této vysoké školy. Dál vědecky pracoval, jezdil na mezinárodní kongresy, přednášel.

Na sever Čech se svým způsobem ještě vrátil - a to po roce 1934, kdy stál v čele vědeckého týmu, vyšetřujícího tragédii dolu Nelson, kde při výbuchu plynu zahynulo na 150 horníků.

Alois Parma zemřel 8. srpna 1943 v Opavě. A jeho jméno nese dnes ulice v Polance nad Odrou na jižním okraji Ostravy.