Pravěké písmo na Žatecku - výročí jednoho podvodu

Nálezy z Žatecka však vedle nekritického zájmu vzbudily nakonec i podezření. Zejména poté, kdy se (nedlouho po destičkách) objevila třetí skupina objektů - skutečně velmi zajímavé sošky. Znovu byly hliněné, o zhruba decimetrové velikosti.

Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. "Unikátní série" sošek velice bizarního tvaru byla údajně nalezena na poli pana Kuglera v Malé Černoci. Na těch soškách vidíme symboliku, která nemá naprosto žádné analogie. Nic podobného se v této oblasti dosud nenašlo a nebylo publikováno. To samozřejmě u některých badatelů vzbudilo podezření. Těmi badateli byli český archeolog Karel Buchtela a německý archeolog Leonhard Franz.

Podivné figurky z Malé Černoce, zfalšované plastiky z pravěku|foto: Frederik Velinský

Pak se také zjistilo, že všechny nalezené předměty mají něco společného.

Všechny tyto unikáty měly společného nálezce, a tím byl jakýsi pan Josef Sýkora z Malé Černoce. Byla to osoba s velmi zvláštní minulostí. Začínal jako kočí na statku velkostatkáře Eisensteina. Později se přiženil do Děkova na malé hospodářství a o jeho přinejmenším dobrodružné povaze svědčí to, že po první světové válce zanechal rodinu s dětmi svému osudu a vydal se hledat štěstí do světa. Zakrátko se však s nepořízenou vrátil, protože v období hospodářské krize nečeká štěstí na každém rohu. Poté se protloukal jak mohl, chodil hrát po hospodách na harmoniku a zhruba od roku 1930 si začal přivydělávat i jako brigádník při různých archeologických výzkumech tehdejšího Městského muzea v Žatci. A tehdy také došlo k oněm nálezům. Sýkora všechny ty figurky a destičky přinášel do muzea, údajně proto, aby udělal tehdejšímu řediteli prof. Wurdingerovi radost. Nebyla to však z jeho strany žádná nezištná dobročinnost. V průběhu let 1933 a 1934 obdržel postupně na muzejních odměnách za odevzdané nálezy částku kolem 4000 korun, což tehdy nebyly právě malé peníze.

Pak však, jak se říká, spadla klec. Josef Sýkora byl pozván do muzea a vyslýchán komisí odborníků. Co přitom vyšlo najevo?

Sýkora se před odborníky (mezi nimiž byl i už zmíněný archeolog Preidel - pozn. aut.) začal zaplétat do svých výpovědí a nakonec mu nezbylo, než jít s pravdou ven. Všechny zmíněné "unikáty" byly ryze výplodem jeho fantazie. Kostky, destičky i figurky uplácal doma z hlíny, nechal je vysušit na okně a potom je upekl doma v troubě. Celá kauza, začínající jako velká archeologická senzace skončila jako soudnička. Dohrou bylo přelíčení u tehdejšího krajského soudu v Žatci v roce 1936. Falzátor Sýkora dostal tříměsíční žalář a potrestán byl i částečnou ztrátou majetku, protože svou nekalou činností ochudil žatecké muzeum o nemalé peníze, které použil mimochodem i na stavbu svého rodinného domku v Malé Černoci. (Pokud vás to zajímá, je to dům čp. 152. Pozn. aut.)

Žatecké muzeum naopak kočí Sýkora obohatil o kolekci kuriózních předmětů, které jsou v muzejním depozitáři dodnes. Je ta kolekce kompletní?

Z větší části se ty předměty dochovaly - jsou uloženy pietně v jedné krabici. I současní archeologové občas - ovšem nepříliš rádi - vzpomínají na tuto neradostnou kapitolu z dějin archeologie Žatecka a na Josefa Sýkoru, který dokázal zmást i věhlasné odborníky.

Technologie, s níž padělatel vyráběl své falešné nálezy, byla dost primitivní a vzniklé artefakty nejsou právě trvanlivé. Jedna z destiček se za ta léta zcela rozpadla; dochovaly se tři a jen dvě z nich jsou vcelku. Sošky jsou dodnes v muzeu všechny, kostka jediná - ta první, z Dolánek. Krabice se falzy je doplněna jedním pravěkým střepem ze Želče... Muzeum v Žatci vlastní i Sýkorův deník, předmět doličný, kam si podvodník zaznamenával kromě nejrůznějších nálezových situací i částky, vyplacené mu na odměnách žateckým muzeem. Kromě archeologů si však na nálezy z okolí Malé Černoce občas vzpomene i někdo jiný - a to přesto, že jde o prokázané padělky.

V roce 1997 vyšly v regionálním tisku hned dva články, v nichž se tvrdí, že u Sýkorových zfalšovaných nálezů byla ještě jedna destička s písmem, které jako by z oka vypadlo krétskému lineárnímu písmu A či etruskému písmu. Navíc je to prý destička kamenná a ne z hlíny; je prý také mnohem propracovanější. Pisatel článků vyslovil odvážnou teorii, že Sýkora našel nejprve tuto pravou kamennou destičku a inspiroval se jí při výrobě svých hliněných falz. Co tomu říkáte?

Ta kamenná destička skutečně existovala, je publikovaná v regionálním tisku; v článcích z roku 1997 však došlo ke zmatení informací. Destička nepochází z lokalit, kde svá falza "nacházel" Josef Sýkora. S největší pravděpodobností s ní náš slavný falzátor nemá nic společného. I tuto destičku označila na první pohled řada archeologů jako zcela nepochybný falzifikát.

A nakonec - jak se vy, jako archeolog stavíte k problematice tzv. pravěkého písma?

Tento problém, který byl neobyčejně živý v oněch 20.- 30. letech minulého století je dnes de facto uzavřen. Písmo v našem pravěku v podstatě neexistovalo. Nejstarším použitým písmem na našem území jsou nápisy na keltských mincích, například BIATEC a podobně...

Lépe je na tom Středomoří - krétské písmo je staré takřka 4000 let. Pak tu bylo také řecké písmo, i to vzniklo ještě před začátkem našeho letopočtu a ovlivnilo i svět Keltů. Své písmo měli Etruskové, Římané vynalezli latinku. To všechno se však dělo pouze v oblasti, ovládané právě Římem. V severněji ležících "barbarských" krajích vzniklo písmo o hodně později. Germánské runy například ve 3. století našeho letopočtu, nejstarší slovanské písmo pochází dokonce až doby velkomoravské; jde o hlaholici Konstantina a Metoděje z 9. století. A to už rozhodně není pravěk.

Frederik Velinský
Fotografie autor.
Kresba Eliška Sklenářová (z knihy Karla Sklenáře Slepé uličky archeologie, publikováno s jeho svolením).

LITERATURA
Současnému čtenáři jsou nejsnáze dostupné následující tituly:
HOLODŇÁK, Petr: Střepy přinášejí nejen štěstí. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem 1990.
SKLENÁŘ, Karel: Slepé uličky archeologie. 2. vydání. Nakladatelství Mht, Hořovice 1995.
Deník Lučan, duben 1997.
Další, starší práce, jsou uvedeny přímo v textu. O žateckých falzech psal i Leonhard Franz (Archaeol. Austriaca 27, 1960).

Podívejte se také na internetové stránky REGIONÁLNÍHO MUZEA V ŽATCI!