Pověst ze Stvolítek: Proč je lepší říkat raději pravdu
Snažit se někoho napálit, se může pěkně vymstít. Potvrzuje to i trest, který stihl panského šafáře. To byl člověk, který se kdysi pánovi, šlechtici, staral o statek.
A samozřejmě byl na pánově straně. Přesto si ho sedláci ze Stvolínek vybrali za rozhodčího. I proto, že byl jedním ze starousedlíků a tudíž znal poměry. Sedláci totiž tehdy vedli spor s vrchností o kus pole pod Ronovem.
„Budeš přísahat, že řekneš pravdu,“ ubezpečovali se sedláci a on na to kývl.
Přitom ale – přísaha nepřísaha - přemýšlel, jak to udělat, aby pole připadlo jeho pánovi. A pak dostal nápad. Nasypal si do bot půdu z pole, které prokazatelně vrchnosti patřilo, a zamířil na místo, o které se jeho páni dohadovali se sedláky.
„Přísahám, že stojím na půdě vrchnosti,“ řekl.
Jakmile to ale dořekl, propadl se na místě, kde stál, do země. Jen hluboká jáma po něm zůstala.
Dlouho pak ukazovali sedláci poblíž lesa pod Ronovem jámu, kde šafář stál a lhal. A přidávali k tomu upozornění – že pravda vždycky vyjde najevo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
