Pověst z Ústecka: Provokovat divou ženu může stát i život

Kopec Rovný stojí hned kousek za Ústím, poblíž Řehlovic. Divoženka, která tam podle pověsti žila, lidem pomáhala, dokázala míchat léčivé lektvary. Ale uměla i škodit. Prý podle nálady.

A protože se paří z lesa často velmi brzy ráno, lidé věřili, že ve dne ženština spí a vzhůru je v noci. Lidé proto byli opatrní, když za ní chodili – i když měli strach, zašli k Rovnému hlavně pozdě večer nebo v noci, případně velmi brzy ráno – aby ji nebudili.

Ale našel se chasník, který se nechal v místním hostinci vyhecovat ostatními a vsadil se o tři korbele piva, že za ní půjde ve dne. A prověří, co je pravdy na tom, že pokud ji někdo vzbudí za bílého dne, už nikdy ho pak nikdo nevidí.

„Na mě si nepřijde, vždyť je to jen divá ženská,“ holedbal se nad pivem.

Jak řekl, tak udělal. V poledne si vyšlápl na kopec Rovný a volal mezi stromy na divou ženu, ať se ukáže, že by si s ní chtěl promluvit.

Najednou stála před ním. A už z výrazu bylo vidět, jak je rozzlobená. Nic neřekla. Jen po něm sáhla.

Chasníka už nikdy nikdo neviděl. Zvěst se rozkřikla po okolí a lidé si dlouho rozmýšleli, jestli za divou ženou půjdou. Ale nemoci se jim nevyhýbaly, takže opět mířili na Rovný. Nejvíce v noci. Ve dne se kopci raději vyhýbali obloukem.

Dnes se na něj můžete klidně vydat kdykoliv. Divá žena zmizela kdoví kam. Zůstala jen pověst a krásný výhled z Rovnýho na kopce v okolí.  

A mimochodem – bude se pohybovat v místech, kde kdysi často chodili i lovci mamutů. Jejích tábořiště a kosti zvířat se našly při stavbě dálnice.