Popularizace astronomie a korejský souboj o vesmír

Popularizace astronomie může mít řadu podob. Zabývají se jí pracovníci planetárií, veřejných hvězdáren i vědeckých institucí. Povídají v rozhlase i v televizi, píší do časopisů, publikují na internetu nebo vydávají populárně naučné publikace. Někteří jezdí popularizovat i „do terénu“. Třeba známý astronom a astrofyzik Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. Jeho přednášku jsme navštívili na začátku léta. Konala se v kostele sv. Mikuláše v Petrovicích nedaleko Ústí nad Labem, na hranici s Německem. Zdálo by se, že podobně zapadlé místo se k pořádání astronomické přednášky pro veřejnost moc nehodí, ale nakonec na ní dorazilo dobrých 150 lidí. Prostředí bylo přímo magické – petrovický kostel totiž nemá střechu a tak když přednáška skončila, začaly nad hlavami posluchačů probleskovat první hvězdy...
Hned po přednášce jsme se Jiřího Grygara zeptali, jak velký zájem má, podle jeho zkušeností, česká veřejnost o astronomii...

Nejen Jiří Grygar, ale i mnozí jiní astronomové nebo astrofyzici se opravdu snaží. Třeba sdružení Aldebaran. To letos na jaře vydalo publikaci Astronomie a fyzika – Nové obzory. Připravil ji kolektiv asi dvaceti autorů pod vedením astrofyzika Petra Kulhánka z Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.
Než jsme se dostali ke knize, ptali jsme se ho na samotné sdružení. Koho Aldebaran sdružuje a jakou vyvíjí činnost?

To ostatně zjistíte sami, pokud si knihu pořídíte. Další informace o ní najdete na webu sdružení Aldebaran. Vřele vám ji doporučujeme.
Od popularizace astronomie teď přejděme k dobývání vesmíru.
Nejen Spojené státy, Rusko a Evropa. Také Japonsko, Čína nebo Indie mají svůj vesmírný program a na dveře kosmického klubu klepou další a další zájemci. Velký „boj o vesmír“ propukl třeba na Korejském poloostrově. Mezi těmi, kdo se snaží vlastními raketami dostat na oběžnou dráhu kolem Země své družice, ať už z jakýchkoliv důvodů, jsou i Korejská lidově demokratická republika a Jižní Korea.
O kosmických aktivitách Korejců hovoří ředitel pražského Planetária a Štefánikovy hvězdárny na Petříně Marcel Grün.

„Severní Korea má především na mysli vojenské úkoly a dokonce se stala velkým vývozcem raketové techniky – klasické a zpočátku nepříliš kvalitní, založené na sovětských raketách SCUD. Pak se nakonec dokázala vypracovat, nejspíše s pomocí čínských, ale do jisté míry i vlastních specialistů, na uchazeče o to dostat se do vesmíru vlastními silami; vypustit vlastní družici z vlastní raketové základny. Severní Korejci se o to pokoušeli už několikrát. Zpočátku se zdálo, že se budeme potýkat s tím, co z informací je a co není pravda. Dnes už se ale můžeme opřít i o fotografie, filmy nebo videa. V dubnu 2009 se Severokorejcům podařilo vypustit úspěšně z vlastního kosmického střediska Musudan-ri třístupňovou raketu Unha-2 s maličkou družicí, snad devadesáti, snad stokilovou. Bohužel, navedení na oběžnou dráhu se nezdařilo. Celý průběh letu byl dokumentován docela dobře, takže nyní víme, do jaké míry můžeme počítat v budoucnosti se severokorejskými pokusy. Samozřejmě, Severní Korea se velmi obtížně potýká s ekonomickou situací. Ale z hlediska kosmického jsou na té nejlepší cestě stát se opravdu jedním ze států, které mají na svém kontě vlastní družici. Dosud k tomu nedošlo, i když třeba jejich technika byla do značné míry použita v Iránu, k vypuštění malé, sedmadvacetikilogramové íránské družice, která už létala kolem Země a vysílala celému světu informace o tom, že existuje. To se jejím ‚praotcům‘ z Korejské lidově demokratické republiky zatím nepovedlo.“

Satelitní snímek severokorejské raketové základny Musudan-ri|foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Trochu jiná situace než na severu je v Jižní Koreji. I její technici pracují na vývoji svých raket. Ty ovšem nejsou prvoplánově určeny pro vojenské účely – třeba proto, že vývoz podobných raket z Koreje není pro státy svobodného světa jaksi žádoucí.

„Snahou Jižní Koreje je vyvinout vlastní raketu. Vznikla už řada typů, které byly vyzkoušeny koncem 90. let – dokonce jednostupňová nebo dvoustupňová raketa, které pak měly být spojeny dohromady, a na základě pokusů s tím jedním typem rakety měla být vytvořena jakási jednoduchá vlastní korejská raketa, která by byla schopná dopravit na oběžnou dráhu nanejvýš něco kolem 100 kilogramů. Tak se uvažovalo, tak se začalo vyvíjet – a pak se přestalo. Přestalo se tehdy, když Jižní Korea získala dostatek prostředků i diplomatických pák na to, aby navázala kontakt s Ruskem. Na ekonomickém základě si pak objednala stavbu ne běžné, ale dokonce moderní rakety. Přičemž ta nová raketa korejská by měla mít jako první stupeň ještě nevyzkoušenou raketu ruské provenience a jako druhý stupeň vlastní korejskou raketu na pevné pohonné látky. To všechno mělo startovat z korejské raketové základny, která se za pomocí ruských specialistů vybudovala po roce 2000. Za těch několik let bezkonfliktních vzájemných kontaktů se samozřejmě podařilo vypustit i několik vlastních jihokorejských družic na oběžnou dráhu, ovšem cizími raketami – ruskými, americkými nebo indickými. To všechno je dnes možné v moderním kosmickém světě zařídit a nebyl to problém. Nyní věnovali Korejci stovky milionů dolarů raketě vlastní provenience, která je do jisté míry raketou rusko-korejskou. Raketa Angara, která se má stát základem této rusko-korejské rakety, bude mít asi jednoduší motor na kapalné látky, ne ten hlavní velký, který se pak v Angaře použije. Ale oba motory už jsou vyzkoušené. To, co se děje v té spolupráci korejsko-ruské nebo rusko-korejské, trochu připomíná moravské pořekadlo ‚přijďte si uvařit vaše uzený do naší polévky‘. Koreu samozřejmě velmi zajímá ta polévka. Ale nevadí jí, když se to uzené uvaří u nich – když se vyzkouší ta raketa v korejských podmínkách. To je docela příjemné a dobré a pro výrobce v Rusku je to vítaných 200 milionů dolarů do příjmu.“

První stupeň rakety Angara, který možná poslouží také pro jihokorejský nosič|foto: Khrunichev Space Center

Upravená raketa Angara už byla odzkoušena dvakrát... Loni v srpnu nebylo vinou technické závady dosaženo potřebné rychlosti, takže se jihokorejská vědecká družice až na oběžnou dráhu nedostala. Druhý start letos v červnu skončil dokonce nepříjemnou nehodou. Se sondou byl přerušen kontakt a vzápětí došlo k explozi, jejíž příčiny se vyšetřují. Brzy by ale mělo dojít ke třetímu startu.
Závod na Korejském poloostrově pokračuje. Která z Korejí vynese jako první vlastními silami do vesmíru svou družici? To zatím nedovede odhadnout ani Marcel Grün. A my už vůbec ne.

Vysíláno v Planetáriu č. 36/2010, 4. - 10. září.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (17:15).