Poklad na stříbrném Labi, koniklece luční v klecích a mlha zapomnění nad staroegyptskými hieroglyfy

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o nedávném narození vzácného nosorožčího mláděte na Sumatře a tajemném návratu dvou ztracených Darwinových zápisníků do univerzitní knihovny v Cambridgi; prozradíme vám, jak se přišlo na to, že si před 2500 lety mocní Judského království přidávali do vína vanilku, dozvíte se o kryovulkánech, které na povrch Pluta vytlačují zmrzlou vodu a představíme vám desátou českou družici – nanosatelit BDSAT.

Stříbrné Labe a koniklece v klecích

Porta Bohemica. Údolí Labe v Bráně Čech|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Muzeum města Ústí nad Labem spustilo nedávno přírodovědný projekt nazvaný „Poklad na stříbrném Labi“. Příznivcům dobrodružných mayovek to bude připadat jaksi povědomé a ne bezdůvodně. Německý romanopisec Karel May údolí Labe dobře znal, dokonce tam i nějakou dobu pobýval – v Brné, která je dnes součástí Ústí nad Labem, strávil v roce 1897 celých pět týdnů. Psal a docela jistě se i toulal krajinou.

Koniklec luční český|foto:Ladislava Filipová, Muzeum města Ústí nad Labem

Kopce, skály a rokle labského kaňonu jsou dodnes velice malebné; to vám rád potvrdí každý, kdo někdy jel vlakem z Lovosic směrem do Ústí a do Děčína. Není vyloučeno, že se jimi inspiroval i Karel May. Mnohé z těchto krás jsou však dnes v ohrožení. A protože se to málo ví, světlo světa spatřil výše zmíněný projekt.

Co všechno má být jeho náplní nám prozradil přírodovědec, zoolog Muzea města Ústí nad Labem Václav Beran. Nejvíc jsme si však povídali o vzácných koniklecích lučních českých. Vědí přírodovědci, na kolika lokalitách v labském údolí a jeho bezprostředním okolí se tato vzácná květina vyskytuje? A jak hustě jsou koniklecem porostlé? Přírodovědci z Muzea města Ústí nad Labem uvítají jakoukoliv zprávu o koniklecích. Vůbec se nemusíte bát, že byste si je v přírodě spletli s nějakou jinou rostlinou.

Jak upadly hieroglyfy v zapomnění

Egyptské hieroglyfy. Scéna s bohem Anubisem|foto:Shutterstock

Staří Egypťané říkali hieroglyfům „slova bohů“ a byli přesvědčeni, že hieroglyfické nápisy mohou ožít. Kromě „krasopisných“ hieroglyfů znali Egypťané i zjednodušené hieratické písmo, které se používalo asi jako naše písmo psací, a tzv. písmo démotické, které by se dalo přirovnat k těsnopisu. Všechna tato písma se nejpozději v 5. století po Kristu přestala používat a byla zapomenuta.

Egyptské hieroglyfy|foto:Shutterstock

Historií hieroglyfů a jejich luštění procházíme spolu s egyptoložkou Renatou Landgráfovou z Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Kdy začalo umění staroegyptských písařů upadat a proč? Známe konkrétního viníka? Když se v renesanci evropští umělci začali zajímat o Egypt, byly pro ně staroegyptské nápisy naprostou záhadou. Co si o nich mysleli? Mnozí evropští učenci se staroegyptské hieroglyfy snažili rozluštit, mezi nimi třeba německý jezuita Athanasius Kircher – proč se jim to nedařilo?