Pojednání o Čertově sloupu

Přímo v centru bájného Vyšehradu, za kostelem sv. Petra a Pavla, kousek od východní branky vyšehradského hřbitova stojí na okraji parčíku do trojhranu složené tři velké žulové sloupy. Původ Čertova sloupu, jak se tomuto trojjedinému objektu říká, je opředen tajemstvím a existuje hned několik teorií, snažících se objasnit k čemu vlastně kdysi sloužil a jak se na Vyšehradě ocitl. Říkalo se, že sloup vystřelili na Vyšehrad husité, kteří ho obléhali. Snad prý byl pomůckou pohanských Slovanů, sloužící ku stanovení slunovratu. A nebo je to římský milník, případně pozůstatek některého ze zdejších zbořených kostelů. Také by to snad mohl být zbytek středověkého pranýře z náměstí městečka Vyšehradu, které tu kdysi stálo.
Nás zajímá stará legenda.
Kdysi dávno prý poručil sv. Petr ďáblovi nosit kamení na stavbu nového svatopetrského kostela na Vyšehradě. Jeden sloup měl čert přinést až z Říma a měl to stihnout dřív, než kněz odslouží mši. Dokonce se prý s knězem vsadil - o jeho duši. Jenže to nestihl. Sám sv. Petr ho totiž cestou (a přiznejme, že poněkud nefér) hned třikrát i se sloupem svrhl do benátských lagun. Dopálený čert na Vyšehradě vztekle mrštil sloupem o chrámovou střechu, prorazil ji tak, že nešla zazdít a sloup rozbil na tři kusy. Tato legenda má i své historické pokračování. Roku 1655 přišel sekretáři pražské konzistoře z Říma list od kněze, kterému se při vymítání ďábla z posedlého Švýcara Jakuba Zimmermanna podařilo vypudit z jeho těla kromě řady dalších i ďábla jménem Zardan. Ten prý ústy posedlého promluvil a přiznal, že to byl právě on, kdo na Vyšehrad z Říma onen sloup donesl. V době barokní nechali vzteklého čerta i se sloupem vymalovat na zeď vyšehradského chrámu sv. Petra a Pavla a kámen i s dírou ve stropě ukazovali užaslým návštěvníkům jako bizarní kuriozitu až do konce 18. století, kdy císař Josef II. přikázal sloup z kostela odstranit.
Čím však byl Čertův sloup doopravdy?
Nejvíce příznivců si získala už zmíněná teorie, podle níž Čertův sloup sloužil pohanským Slovanům jako časoměrné slunovratové zařízení. Tato teorie má však závažnou trhlinu. Nikde zatím nebyl nalezen žádný jiný slovanský časoměrný sloup. Pohanský původ připisovala Čertově sloupu i některá lidová vyprávění, zachycená kdysi spisovatelkou Popelkou Biliánovou, která mimochodem přímo na Vyšehradě bydlela. Sloup prý kdysi stával pod Vyšehradem, v ulici Na slupi a konávaly se prý u něj pohanské obřady, pročež byla tato modla zničena a na jejím místě postaven zdejší kostel Panny Marie. Odhozený a rozbitý sloup pak prý vystřelili na Vyšehrad při jeho obléhání už zmínění husité, obřím vrhacím zařízením. Hejtman, který palbu řídil, se prý jmenoval Čert. Klobouk dolů před vrhacím zařízením - i před hejtmanem, pokud existoval.
Teorií je, jak už víme, ještě víc. Jenže - z našeho území nejsou dosud známy žádné římské cesty, natož milníky. A středověkým pranýřům se sloup také příliš nepodobá. A hlavní problém je v tom, že ony tři kameny vlastně nikdy nebyly jedním sloupem. Jde o torza dvou a možná i tří sloupů, jak se nedávno zjistilo. Víme už také, že materiál Čertova sloupu pochází z lomu v Krhanicích poblíž Kamenného Přívozu v Posázaví. V té souvislosti jistě zaujme, že jeden posázavský lom se nachází na úbočí hory, které se říká Čertovo břemeno. Úplně stejně se pak v petrologii nazývá i typ žuly, který se tam těží. No a jak známo, Čertův sloup podle pověstí skutečně "čertovým břemenem" byl...
Je tu snad nějaká souvislost? Kdopak ví.
Snad jedině ďábel jménem Zardan.

Frederik Velinský
Fotografie autor.