Pohádka o žluté hvězdě a bílém slunci
Říká se, že život není pohádka. A když, spíš už nějaká ta od bratří Grimmů. A přesto: současné dění v mezinárodních vztazích nepostrádá jistý pohádkový náboj. Posuďte sami.
Bylo nebylo, mezi čtyřmi pohořími podpírajícími nebeskou klenbu, jedno velké císařství, s drakem ve znaku. A jestli pohoří stála, to císařství se rozpadalo.
Dva císařové, mnoho generálů a cizí armády
Jeho vládce sídlil v paláci v Zakázaném městě. Kdysi měli poddaní zakázáno tam vejít, nyní měl vládce zakázáno z něj vyjít. A tak mohl jen čekat, až se to císařství rozpadne docela. A za tím vládcem, za docela malým kloučkem, jednou přišli jeho rádci a generálové a řekli mu, že něco velkého končí a něco ještě většího začíná, a tak v té zemi začala republika. Ale lidé se tam neměli lépe.
Každý z generálů tam chtěl vládnout a začali mezi sebou o tu vládu bojovat a navzájem si pustošili jednotlivé kraje. A do toho je napadla cizí armáda, armáda císaře malého, ale houževnatého národa ze sousedního ostrova, s vycházejícím sluncem ve znaku. A začala tu velkou zemi dobývat a lidi zotročovat a dělat na nich pokusy a vraždit je. A taky tam znovu dosadili toho dřívějšího císaře, toho malého kloučka, co mezitím vyrostl v mladého muže. Jenže lidé na tu hru nepřistoupili a chtěli si vládnout sami a dál se věnovat svým vlastním válkám mezi svými vlastními generály. A tak se načas spojili, a ještě s dalšími státy tu cizí armádu, armádu císaře s vycházejícím sluncem ve znaku vyhnali.
Jaká vlajka bude vlát?
A když ho vyhnali, začali zase v té velké zemi bojovat mezi sebou a postupně tam vyvstali dva mocní vojevůdci, znepřátelení na život a na smrt. A jestli jeden řekl A, ten druhý řekl B, a jestli jeden chtěl mít ve znaku bílé slunce v modrém poli, ten druhý chtěl mít ve znaku žlutou hvězdu v rudém poli. A nakonec vyhrál ten druhý a dostal se až do Zakázaného města a tam vyhlásil za znak tu žlutou hvězdu v rudém poli. A to znamenalo komunismus a novou éru, která měla být lepší, ale přinesla jen jiné utrpení v té zemi. A zatím se ten poražený generál s bílým sluncem obklopil svými věrnými, svými posledními vojáky, a uprchl ze země na jeden z malých ostrovů a tam si založil svou vládu. A vyhlásil do světa, že neuznává nové pořádky, které vyhlásil jeho vítězný rival. Vítězný rival naopak vyhlásil do světa, že neuznává staré pořádky, které vyhlásil jeho poražený sok. A hrozil, že ho dobude silou.
Ale ten malý ostrov měl velké spojence. A ti mu přišli na pomoc a začali ho chránit, protože to pro ně bylo výhodné a měli společné zájmy v téhle části planety. A ten ostrůvek se tak udržel a ta velká země ho nedobyla, i když chtěla. A tak se ta velká země, teď republika, aspoň začala tvářit, že ostrůvek je přeci jenom její a že ho dobývat ani nemusí, a začala přesvědčovat celý svět, aby se tak tvářil s ní. A protože ta velká země mezitím zesílila a stala se mocnou a bohatou, a protože s ní ostatní země chtěly obchodovat nebo se jí bály, tak taky začaly předstírat, že ten ostrůvek ji patří.
Hvězdná chvíle
Ale té velké zemi to přestalo stačit a rozhodla se, že předstírání už bylo dost a že znovu připraví svou velkou armádu, aby přeplula moře a vstoupila na ostrov a zavedla tam nové pořádky, ty, které tenkrát vyhlásil vojevůdce, co chtěl žlutou hvězdu v rudém poli. A taky ta velká země chtěla ten malý ostrov, protože uměl vyrábět součástky do strojů pro celou planetu a tak by ta velká země byla ještě mocnější a ještě bohatší. A právě proto se silní spojenci toho ostrova znovu rozhodli, že ho budou bránit, i kdyby z toho měla být válka, i když ji nikdo moc nechtěl a většina lidí se jí bála.
A tak se ten ostrov znovu bojí vpádu nepřátelské armády, připravuje se na obranu s armádami spojenců a doufá, že to zase nějak ustojí. A zatím dál vyrábí ty svoje součástky do strojů po celé planetě a vlaje nad ním bílé slunce v modrém poli.
A takhle končí pohádka o velké zemi Číně a malém ostrůvku Tchaj-wanu. Všechno další je budoucnost. A jestli neumřeli, žijí dodnes.
Související
-
Čína je v ekonomické krizi. Útok na Tchaj-wan je tak ještě pravděpodobnější, myslí si sinolog
Renomovaný francouzský sinolog Emmanuel Lincot říká, že způsob, jakým Čína zachází se zahraničními investory, se nápadně podobá zvykům v Rusku a předválečném Japonsku.
-
Hála: Napadení Tchaj-wanu by otřáslo světovou ekonomikou. Ukrajinská krize je oproti tomu přípravou
Peking s Moskvou si navzájem prokazatelně už mnoho let radí, jak nejlépe potlačit disent či jak šířit propagandu. Spoluprací se zabývá projekt Martina Hály, Sinopsis.
-
Čína vs. Tchaj-wan? Zatím jde o přetahování, říká japanolog
„Domnívám se, že nebezpečí otevřeného konfliktu bezprostředně nehrozí,“ říká japanolog Jan Sýkora.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
