Podruhé na vltavské dno
Před týdnem jsme se spolu s odborníky z Národního památkového ústavu poprvé potápěli na vltavské dno, abychom tam pátrali po zbytcích Juditina mostu. Jak už víme, v roce 2009 se s pomocí potápěčů Policie České republiky podařilo ve Vltavě najít velmi dobře dochovaný dubový rošt, na kterém byl ve druhé polovině 12. století postaven jeden z mostních pilířů...
O důležitém objevu na vltavském dně stejně jako před týdnem vypráví Zdeněk Dragoun z Archeologického oddělení Národního památkového ústavu Praha:
„U toho odkrytého dubového roštu jsme zaznamenali špici směrem po proudu a právě v letošním roce jsme sehnali firmu, která řekla, že nám ho dokáže i zaměřit. Je fantastické, co technika v současné době dokáže. Vezměte si, že máte tři metry hluboko ve vodě něco, co potřebujete zaměřit bodově, půdorysně a nivelačně, tedy výškově; ono to tak jednoduché není. Takže jsme se obrátili na firmu, která vymyslela způsob. Už jsem viděl předběžné výsledky, vychází to velice pěkně, skutečně ta špička směřuje pěkně po proudu. A souvisí to s tím, jak ten most byl konstruován, jestli jeho spodní partii tvořil ten dubový rošt, který měl tvar toho pilíře, takový ten šestihran se zašpičatěním po proudu a proti proudu. A na tom teprve bylo vlastní zdivo. V tomhle případě už tam nebylo, zachoval se jenom ten rošt. Přiznám se, že jsem si myslel, že ty pilíře měly nějaký výraznější základ. Po tomhle objevu se bohužel budeme muset smířit s tím, že v těch plavebních drahách, kde je řeka hlubší, asi už ty pilíře jsou všechny pryč, že už v té Vltavě nebudou. Ono to má ještě jeden docela zajímavý aspekt. Obecně se předpokládalo, že hladina Vltavy je dnes asi o 3,5 metru výš, než byla ve 12. století. Ale jestliže je ten rošt tři metry pod hladinou a musel být pod vodou, tak se nám ten údaj, který používají třeba i někteří hydrologové, trošku chvěje. Což je zase důvod k tomu dalšímu bádání.
Policejní potápěči jeden uvolněný prvek z toho roštu vyzvedli a my jsme z něj odebrali vzorek na dendrochronologické datování, které je schopné určit rok pokácení stromu, pakliže je zachovaný takzvaný podkorní letokruh, což tedy v tomhle případě nebylo. Nicméně data už z toho máme taky, takže víme, že ten poslední zachovaný letokruh je spojen s rokem 1150. Jde o to, kolik tam ještě bylo letokruhů k té kůře, ale to datování zhruba odpovídá. Ještě nás čeká nějaké vylepšování, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Mluvíme o pilíři, který byl relativně blízko Malostranskému břehu. Předpokládáme, že lepší situace, co se týče zachování, bude u Staroměstského břehu, protože tam není silný proud, nejezdí tam lodě a tak dále. Bohužel je tam ta řeka podstatně víc zanesená.“
Jak už jsme říkali minule, odborníci z pražského Národního památkového ústavu se při svém hledání orientovali podle rytiny z roku 1784, na které byla kromě pohledu na Karlův most zaznamenána i poloha pilířů Juditina mostu. Jak ale Zdeněk Dragoun připomíná, tento plánek pro ně nebyl jediným zdrojem informací.
„My jsme měli výsledky geofyzikálního měření, které před lety provedl pan Karel Zabloudil, což byl fantastický člověk, emigrant z roku 1948, který po roce 1989 přijel z Ameriky s tím, že má geofyzikální firmu a že by něco pro svou starou vlast rád udělal. Původně myslel na hledání zbytků soch z Karlova mostu, ale když jsme si potom o tom popovídali, takže jsme podnikli jiný pokus a máme určité body, kde jsou nějaké anomálie. Ještě jsme to nepřekryli přesně s tím prozatímním zaměřením toho pilíře, který se tam našel, ale mohlo by to hrát. U toho Staroměstského břehu by nějaké pilíře zachované být měly. Existuje ostatně průvodce po Karlově mostě, který je asi z roku 1964, a tam se ještě píše, že za určitých okolností v té vodě nějaký ten pilíř vidět je. Což mně trošku irituje, protože si říkám: no, já jsem tam chodil taky, jak to, že jsem nic neviděl?
Kromě toho hledání mě v posledních letech pronásleduje taková myšlenka, že by nějakým způsobem nebylo marné se tam do té Vltavy dostat. Ta nejjednodušší metoda je ale bohužel asi nejhůře realizovatelná. Ta Vltava by se prakticky dala vypustit. Když bychom nenechali téct vodu přes Slapy a Vranov a naopak otevřeli jezy, tak já jsem přesvědčen, že by bylo nějaké koryto u Malostranského břehu a zbytek by bylo normálně bahníčko. Kdyby nám to na týden takhle umožnili, tak bychom tam mohli najít neuvěřitelné věci. Jenže co s těmi loďmi a turisty... Mně se dost často jako archeologa ptají, co ještě bych si chtěl vykopat. Měl jsem takové tipy, ale teď jsem přišel na to, že kdyby někdo přišel a říkal: ‚tak už jsi toho udělal dost, teď ti za to můžeme něco poskytnout‘, tak já bych řekl: ‚vypusťte mi Vltavu!‘“
Je skoro jisté, že by se takto daly najít lecjaké unikáty. Jak ale v reakci na tajné přání Zdeňka Dragouna říká jeho kolega z pražského Národního památkového ústavu, památkář Ondřej Šefců, je asi lepší, že k těmto unikátům nemůžeme.
Pozůstatky dřevěných pilotů, které, jak říkal Ondřej Šefců, trčí z vltavského dna nedaleko základových pilířů Juditina mostu, mohou mít podle archeologa Zdeňka Dragouna ještě jiný původ...
O pilířích Juditina mostu a dalších skrytých tajemstvích vltavského dna jsme si povídali s archeologem Zdeňkem Dragounem a památkářem Ondřejem Šefců z Národního památkového ústavu Praha. Co se výstavy na Kampě týče, ta bude k vidění až do 12. července.
Vysíláno v Planetáriu č. 23/2010, 5. - 11. června.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (13:25).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
