Pluto slaví osmdesátiny - 1. část

Pluto objevil americký astronom Clyde William Tombaugh. K objevu nedošlo náhodou, ale při cíleném hledání předpokládané deváté planety, která měla svou přitažlivostí působit malé odchylky v oběhu sedmé a zejména osmé planety, plynných obrů Uranu a Neptunu, kolem Slunce. Astronomové z odchylek spočítali, kde by se asi neznámá planeta měla nacházet a namířili tam své dalekohledy. A měli úspěch.
Víc nám poví vedoucí Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně, astronom Jakub Rozehnal.

Jakub Rozehnal: „Skutečně zhruba necelý stupeň od pravděpodobné polohy byl nalezen Pluto. Bohužel, jeho skutečnou hmotnost se podařilo spočítat až o mnoho let později, v roce 1976, kdy byl objeven jeho měsíc Cháron. V té chvíli zažili astronomové doslova šok, protože se ukázalo, že Pluto je velice malým tělesem s hmotností menší než má zemský Měsíc a tudíž rozhodně nemůže gravitačně ovlivňovat tak velké planety, jako je třeba Uran nebo Neptun. Zhruba do poloviny 90. let minulého století byl nicméně Pluto považován za nejmenší planetu Sluneční soustavy. Zlom nastal ve chvíli, kdy začala být objevována tělesa podobné nebo srovnatelné velikosti, která se nacházela za dráhou Neptunu. Bylo jich neustále více a v tu chvíli bylo jasné, že se jedná o jakýsi pás těles, který byl již v polovině 20. století předpovězen Gerardem Kuiperem (proto mu dnes říkáme Kuiperův pás), a že takových těles je tam zřejmě poměrně mnoho. Dnes odhadujeme, že těles s průměrem nad sto kilometrů tam bude několik tisíc a těles nad sto metrů tam zřejmě budou miliardy. V tu chvíli začala diskuse, zda se Pluto svými parametry neblíží spíše prototypům těchto těles a zda je tedy vůbec důvod nazývat jej planetou. Deset let o tom probíhaly poměrně silné spory. Ty hlasy, které doporučovaly ‚degradovat‘ Pluta z planety na pouhé těleso Kuiperova pásu, byly zpočátku ojedinělé, ale jak se objevovalo stále více a více těles, a dokonce bylo objeveno těleso větší než Pluto, planetka Eris, tak začaly převažovat poměrně rozumné hlasy, že Pluto by měl být zařazen do kategorie těles Kuiperova pásu. A to se skutečně povedlo na zasedání Mezinárodní astronomické unie v srpnu 2006, shodou okolností zde v Praze.“

Podle současného třídění kosmických objektů patří Pluto mezi trpasličí planety a ještě přesněji do jejich podmnožiny, označované jako plutoidy. Co to vůbec je za tělesa?
Pojem trpasličí planeta uvedli do života účastníci astronomického kongresu v Praze v roce 2006. Podle slov astronoma Jakuba Rozehnala to byla tak trochu úlitba všem odpůrcům vyřazení Pluta z planetární rodiny.

Jakub Rozehnal: „Trpasličí planeta byla definovaná jako těleso, které má dostatečné rozměry k tomu, aby bylo kulaté – je to definováno pomocí ustavení hydrostatické rovnováhy v té odbornější terminologii. Dále to musí být těleso na samostatné oběžné dráze okolo Slunce, protože koneckonců víme, že náš Měsíc je větší než všechny trpasličí planety. A zároveň musí být splněna podmínka, že to těleso dostatečně nevyčistilo okolí své dráhy od podobných těles. To je vlastně právě ten důvod, proč Pluto řadíme k trpasličím planetám, protože takových podobných těles na podobných drahách se tam vyskytuje velké množství. Za další dva roky, v roce 2008, byl opět na zasedání Mezinárodní astronomické unie schválen termín plutoid, který označuje trpasličí planetu, obíhající za drahou Neptunu. Byl to v podstatě jakýsi pokus propašovat alespoň název Pluta do nějaké větší kategorie těles. Tím je v tuto chvíli paradoxně jedinou opravdu čistou trpasličí planetou bývalá planetka Ceres, která obíhá mezi drahou Marsu a Jupiteru. A patrně jí také navždy zůstane, protože jiných kulatých těles mezi těmi planetkami už zřejmě není. Všechna ostatní podobná tělesa nacházíme za drahou Neptunu, čili je zřejmě budeme řadit k plutoidům.“

Teď už bychom si ale Pluta mohli představit podrobněji. Co se o něm astronomům na tu obrovskou dálku podařilo zjistit? Kupodivu je toho poměrně dost. Začneme základními údaji o rozměrech a oběžné dráze tohoto tělesa, které ještě nedávno bylo planetou.

Eris s měsícem Dysnomia|foto: NASA

Dráha Pluta ve sluneční soustavě opravdu nemá s dráhami planet mnoho společného. Dá se říci, že ve srovnání s nimi obíhá Pluto kolem Slunce hodně našišato. I ke kružnici má jeho oběžná dráha daleko. V nejbližším místě své dráhy je Pluto vzdálen zhruba třicet a v nejvzdálenějším čtyřicet devět astronomických jednotek od Slunce. To znamená, že může být od Slunce až devětačtyřicetkrát dál než Země. Skutečnost že se osa otáčení Pluta odklání opravdu velmi výrazně od roviny, po které obíhá kolem Slunce, je jen malý bonbónek navrch.
Určitě bychom měli zmínit ještě další zajímavost. Oběžná doba Pluta má jednu neobvyklou vlastnost, která vyjde najevo, pokud ji srovnáme s oběžnou dobou osmé planety, Neptunu. I o tom se ve svém povídání Jakub Rozehnal zmínil.

Jak bylo řečeno, na okraji sluneční soustavy se těles podobných Plutu nachází spousta. Asi není divu, že všechna dohromady způsobují poruchy oběžné dráhy Neptunu. Pluto v tom není sám. Ani by to sám nezvládl. Z historického pohledu je ovšem Pluto velmi důležitým tělesem. A tak se mu budeme věnovat i příště. Dozvíte se, co víme o jeho měsících, prozradíme vám, že má atmosféru a budeme řešit záhadu barevných změn na jeho povrchu. Našim hostem bude opět astronom Jakub Rozehnal, vedoucí Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

Vysíláno v Planetáriu č. 09/2010, 27. února - 5. března.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:28).