Planetka Bennu, letmý dotek sondy OSIRIS-REx a neviditelná katedrála

8. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Planetka Bennu, cíl sondy OSIRIS-REx
0:00
/
0:00

Poslechněte si:

01:10 - Objevy a události
04:12 - Planetka Bennu a sonda OSIRIS-REx
22:10 - Příběhy s nulou: Otcové poutníci
26:00 - Kniha měsíce: Co drží Měsíc na obloze?
28:54 - Soutěž o Knihu měsíce
29:59 - Katedrála viditelná a neviditelná (repríza)

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o horkém problému, který může mít západní Afrika, pokud se lidstvu nepodaří zásadně zmírnit dopady klimatických změn, povíme si o tom, že vlci už nejsou v Americe chráněnými živočichy a uslyšíte o další velké tragédii kytovců na mělčině u pobřeží Srí Lanky; zmíníme se o objevu dosud neznámého korálového útesu v australských vodách a také o 3300 let starém bronzovém meči, který se našel na našem území – konkrétně na Jesenicku.

OSIRIS-REx a vzorky z planetky Bennu

Tak měl, podle představy výtvarníka, vypadat odběr vzorku povrchu na planetce Bennu. Sonda OSIRIS-REx měla však s odběrem víc práce, než se čekalo

Americká sonda OSIRIS-REx vzlétla do vesmíru 8. září 2016; u svého cíle, planetky Bennu, se usadila 3. prosince roku 2018. Skoro dva roky ji pak zkoumala. Teprve 21. října letošního roku, krátce po půlnoci našeho času, došlo k události, kvůli které sonda OSIRIS-REx svou dalekou cestu podnikla. Dotkla se povrchu planetky a odebrala z něj vzorek materiálu, na který nedočkavě čekají pozemští vědci. Budou muset být trpěliví. Než se odběrové pouzdro sondy snese na padáku v americkém Utahu, uplynou ještě další tři roky. Odebrat s velkou přesností vzorek povrchu na tělese tak malém a vzdáleném nebylo pro sondu snadné.

Když se sonda připravovala, vědci si pochopitelně museli udělat nějakou představu, jak by povrch planetky Bennu mohl vypadat a podle ní pak sondu zkonstruovali. Jenže skutečnost byla jiná. Vypráví o tom odborník na kosmonautiku Dušan Majer, vědecký publicista a šéfredaktor webu Kosmonautix.cz. Jak probíhal samotný odběr? Jak obtížné bylo přiblížit se k povrchu planetky „na dotek“? Podařilo se odběrem získat dostatečné množství materiálu – a jak proběhne jeho transport na Zemi?

Katedrála viditelná a neviditelná

02039669.jpeg

Na pomyslnou bronzovou příčku mezi nakladatelskými činy zařadila letos v srpnu porota cen Magnesia Litera 2020 publikaci „Katedrála viditelná a neviditelná – Průvodce tisíciletou historií katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě“. Kniha je jakýmsi dárkem znalců a badatelů k 90. výročí slavnostního dokončení katedrály v té podobě, jak ji známe dnes, v roce 1929, kdy se připomínalo předpokládané tisící výročí úmrtí svatého Václava. V nádherně vypravené dvoudílné publikaci o katedrále jsou stovky obrázků a fotografií z míst veřejnosti známých i skrytých, ze současnosti i historie a k tomu spousta informací, které se jinde nedočtete.

Kniha váží poctivých pět kilogramů a početný tým autorů na ní pracoval sedm let. Hlavní editorkou byla archeoložka Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze, která byla hostem našeho pořadu loni na jaře.

Spustit audio

Související