Planetární mlhoviny bez planet a měsíční moře bez vody aneb Zmýlená (ne)platí!
S běžně užívanými astronomickými názvy je to někdy těžké, některé z nich mohou být dokonce pro nezasvěceného člověka velmi matoucí. Uveďme alespoň dva příklady.
Školní příklad máme třeba v názvosloví, používaném pro pojmenování útvarů na Měsíci. Měsíční oceány, moře, zálivy, jezera či bažiny nemají s vodou vůbec nic společného. Můžeme prozradit, že na „vině“ byl už sám Galileo Galilei – byl to totiž právě on, kdo uvedl do praxe termín „mare“, tedy „moře“, ačkoli věděl, že o žádné vodní plochy nejde.
Lávová „moře“ na tváři Měsíce
I bez dalekohledu rozeznáme na Měsíci světlé plochy „kontinentů“ a tmavší plochy „moří“. Jde tedy o smluvené, tradiční názvy s jiným významem než na Zemi. Měsíční kontinenty jsou „vysočiny“ poseté krátery často značných rozměrů, naopak měsíční „moře“ mají charakter rovinatých nížin, místně zvlněných nízkými „mořskými hřbety“; jde o utuhlé lávové proudy. Horniny kontinentů mají jiné chemické složení než materiály tzv. moří, což jsou většinou bazalty. Prokázaly to rozbory vzorků hornin dopravených na Zemi. Tím se také vysvětlují rozdíly mezi tmavými a světlými plochami na Měsíci.
Hvězdy s jasně zářící obálkou
Podobně matoucí mohou být i jiné názvy, půjdeme-li dál, do vzdálenějšího vesmíru – třeba za „planetárními mlhovinami“. Astronomové takto označují objekty složené z přibližně kulové zářící obálky plynů, kterou po sobě zanechá hvězda v závěrečném stadiu svého života. Její hmotnost rozhoduje o tom, jak to vše bude vypadat. Podobá-li se našemu Slunci, projde po vyhoření jaderného paliva nestabilním obdobím, které vyvrcholí tím, že se od hvězdy oddělí značná část hvězdné hmoty. Tato „slupka“ je právě ona plynná obálka. Z hvězdy zůstane velmi horké jádro, jehož záření vybudí atomy plynu ve vzdalující se obálce, která pak ve viditelném světle svítí jako „planetární mlhovina“. Název navrhl jiný proslulý astronom William Herschel v roce 1785. I dalším astronomům 18. a 19. století připomínaly podobné objekty planetu.
Jev trvá jen několik tisíc let; po čase se taková mlhovina rozplyne do mezihvězdného prostoru, zatímco horká centrální hvězda postupně chladne a zůstane tak ještě několik miliard let v podobě tzv. bílého trpaslíka. V naší Galaxii známe více než 1500 těchto objektů.
Továrny na těžké prvky
Bohužel, žádná z planetárních mlhovin není viditelná pouhým okem, k jejich pozorování je nutný astrodalekohled o průměru objektivu nejméně 10 cm. Určitě jste ale viděli řadu nádherných astronomických snímků, které zachycují jejich tvar, barvu a krásu. Jejich spektra jsou zároveň cenným zdrojem informací o chemickém složení těchto objektů. Hubbleův kosmický teleskop odhalil velmi složitou a různorodou morfologii a nový Webbův dalekohled na tyto objevy jistě naváže a umožní porozumět mechanismu vzniku tak široké palety tvarů a rysů planetárních mlhovin.
I když konec hvězd, které jsou troj– i vícenásobně hmotnější než Slunce, je mnohem efektnější (jedná se o exploze supernov) má vznik a existence planetárních mlhovin významnou roli ve vývoji Galaxie. Vracejí materiál do mezihvězdného prostoru a obohacují jej tak o těžké prvky – produkty jaderné syntézy.
Související
-
Lávové tunely – cesta k vodě nejen na Měsíci
Podpovrchové dutiny v polárních oblastech Luny by mohly ukrývat velké zásoby vodního ledu. Hodily by se budoucím osídlencům.
-
Poslušné planetární mlhoviny
Některé umírající hvězdy kolem sebe vytvoří překrásné mlhoviny. Vědci zjistili, že jejich orientace není náhodná.
-
Dvě sondy, ruská a indická, budou u jižního pólu Měsíce hledat vodu a zkoumat povrch souputníka Země
Pojďme se toulat nekonečným vesmírem zase a povíme si o tom, co se všechno na poli vesmírného výzkumu odehrává. K Měsíci letí dvě sondy a úspěšně pokračuje i výzkum Marsu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
