Planetária mají vždy jasnou oblohu. Už sto let!
Jedinou hvězdnou klenbu, pod kterou nejsme závislí na ročním období ani na počasí, nabízí unikátní technické zařízení, kterému se říká „planetárium“.
První technické zařízení, které dokáže zprostředkovat pohledy na hvězdy a vesmír, spatřilo světlo světa právě před sto lety. Prsty v tom měl německý inženýr Oskar von Miller, zakladatel Německého muzea vědy a techniky v Mnichově.
Hvězdy na kopuli...
Chtěl vytvořit mnohem dokonalejší zobrazení vesmíru a blízkého okolí Země, než byly do té doby používané mechanické modely pohybu planet okolo Slunce nebo děrované glóby. Pro svou myšlenku však nenašel pochopení. Zpočátku ani u firmy Carl Zeiss v Jeně, známého výrobce optiky a jemné mechaniky. Miller se však nevzdal, a s Zeissem dohodl zakázku, která zahrnovala dva rozdílné modely.
První byl jednodušší, pomocí mechanických převodů a pák ukazoval pohyb planet kolem Slunce; druhý využíval projekce noční oblohy na vnitřní plochu rotující koule, v níž by návštěvníci seděli. Hvězdy představovaly rozsvícené žárovky. Brzy po zahájení vývoje se tato představa změnila na zařízení, které promítá hvězdnou oblohu na kopuli představující nebeskou klenbu. Vývoj nakonec dospěl ke sloučení obou přístupů do jednoho celku.
... nebe pod střechou
Než ovšem hlavní konstruktér Walther Bauersfeld a jeho tým představili první funkční projekční planetárium na světě, uplynulo dlouhých deset let. Dnem D byl 21. říjen 1923; diváky v ještě nedokončeném mnichovském muzeu byli členové muzejního výboru. Hned po premiéře ovšem putovalo planetárium k „doladění“ zpět do továrny v Jeně, kde Zeiss k tomu účelu postavil provizorní 16metrovou kopuli. Při následných zkouškách mohla výsledek vidět i veřejnost. Zájem byl nečekaný – na projekci se stály dlouhé fronty. Když pak 7. května 1925 dostal Oskar von Miller při svých sedmdesátinách hned dva vysněné dárky v jednom – novou budovu Německého muzea včetně planetária, mohli se z výsledku těšit i lidé v Mnichově.
Technicky vzato – projekční koule, uvnitř s kondenzory a objektivy, zobrazovala 4 500 hvězd pomocí 32 tenkých měděných fólií s otvory. Ty promítala na bílou plátěnou kopuli o průměru téměř deseti metrů silná žárovka uprostřed koule. Zvlášť byly projektory pro názvy souhvězdí a pro projekci Mléčné dráhy.
A co u nás?
Dlužno ovšem podotknout, že planetárium nedělá jen samotný přístroj, byť je nejdůležitější součástí, ale i budova a projekční sál. A právě to souviselo s pomalejším rozšířením planetárií ve světě i u nás, kde v historii musíme jít až do padesátých let. Praha sice přístroj dostala v roce 1954, na stavbu objektu však nebyly peníze. A tak se veřejnost dočkala až 20. listopadu 1960, kdy bylo otevřeno planetárium ve Stromovce. Dnes je největším v Česku a poskytuje nejvyšší rozlišení v Evropě. Kromě něj je u nás i několik dalších planetárií, která jsou součástí hvězdáren a kde si můžete nerušeně vychutnat krásu hvězdné oblohy.
Související
-
Pražské planetárium čeká plánovaná rekonstrukce. Jeho kopule se koncem dubna uzavře
Naše bouřlivá planeta nebo Zrození Země. To jsou pořady, na které si můžete zajít do pražského planetária. Zatím. Koncem dubna se jeho kopule uzavře.
-
Pražské planetárium jako světová špička. Získáme zcela revoluční technologii, slibuje jeho ředitel
„V polovině roku se nám podařilo získat velký objem finančních prostředků, jde o 250 milionů korun,“ představuje plány na modernizaci planetária jeho ředitel.
-
Okno do nebe na Písečném vrchu
Dřív to byl ostrov v druhohorním moři. Dnes je tu hvězdárna, kterou chytrý architekt před nedávnem obložil dřevem a udělal z ní romantické místo s výhledem nejen na hvězdy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
