Pátrání po Juditině mostu

Kde přesně se skryté pozůstatky Juditina mostu nacházejí není známo. Odborníci to jen tuší, ale přesně to nevědí. S jednou výjimkou. Základy jednoho z pilířů našli v zimě roku 2009 policejní potápěči. Bylo to cílené a také dost napínavé pátrání.
Kdy byl Juditin most, často označovaný za nejstarší kamenný most na sever od Alp, vůbec postaven? A proč se mu říkalo Juditin? O tom už vypráví Zdeněk Dragoun z Archeologického oddělení Národního památkového ústavu Praha:

„Byl postaven zřejmě mezi léty 1158 až 1172, tedy v časech vlády knížete Vladislava II., který po zisku královského titulu jako král používal označení Vladislav I. Byl to panovník, který se velmi výrazně vepsal do tváře české krajiny, protože za něj byla postavena spousta románských staveb, především tedy sakrálních, ale i ten most spadá pod jeho gesci. Předpokládá se, že když v roce 1158 v Řezně získal královský titul, tak tam viděl kamenný most, který, jak se donedávna tradovalo, byl už v té době dostavěn. My jsme ale v kontaktu s kolegy z Řezna, a ti jsou v poslední době opatrnější, jak to s tím mostem vlastně bylo. Určitě byl ve stavbě, ale jsou tam náznaky, že v té první etapě byly postavené třeba jenom pilíře, ta mostní část byla dřevěná a celý kamenný most byl dokončen až poměrně hluboko ve 13. století. U nás to vypadá, že most Juditin byl celokamenný již v těch uvedených letech, o kterých jsem mluvil, takže by předstihl i ten most řezenský. Vladislav určitě přišel s ideou stavby mostu; také se to většinou bere tak, že to byla oslava získání královského titulu. Jenomže Vladislav ten titul získal za své zásluhy v evropské politice, trošku i na těch bojištích, a v Čechách ani v Praze se příliš nezdržoval. Tíha starosti tak spadla na jeho manželku Juditu Durynskou, a to se odrazilo i v názvu mostu.“

O založení Juditina mostu se z písemných pramenů neví skoro nic. Lépe jsou asi dokumentovány časté a veliké povodně, které most ohrožovaly... Říká to archeolog Zdeněk Dragoun i jeho kolega z Národního památkového ústavu Praha, architekt a památkář Ondřej Šefců... Osudnou se Juditinu mostu stala povodeň z roku 1342.

Zdeněk Dragoun: „Jeden z kronikářů píše, že z něj zůstaly dvě třetiny, jiný že zůstaly tři čtvrtiny. To narušení bylo silné, ale zřejmě tu zpočátku byla idea, že se ten most opraví. Po 15 letech od toho proboření došlo ale k tomu, že byl položen základní kámen Karlova mostu. Předpokládáme, že ten románský most byl opraven třeba jen dřevem, protože sloužil dál během té stavby, ale Karel IV. patrně dospěl k rozhodnutí, že je potřeba postavit most nový, který se od toho Juditina mostu lišil především větší výškou a větším rozpětím oblouků, to znamená, že nebyl tak zranitelný při povodních.“
Ondřej Šefců: „Já bych si dovolil připomenout, že ta tragická událost s povodní se odehrála začátkem února roku 1342, a že šlo o takovou tu zimní povodeň. Kronikář píše, že začala teplým deštěm, který rozpustil sněhy někde na Šumavě. Vznikla zřejmě povodňová vlna, která s sebou asi po řece vlekla kry. To je situace, která se opakovala i u Karlova mostu v 18. století. Zřejmě došlo k vytvoření ledové bariéry, která právě díky výšce Juditina mostu byla schopná řeku v podstatě zahradit. Je pravděpodobné, že se voda valila přímo přes most, jak se to stalo třeba v Písku při té poslední velké povodni. A můžeme se domnívat, že právě tato událost dala najevo, že ten most je nedostatečně dimenzovaný pro tu průtočnost, kdy může téct třeba čtyři až pět tisíc kubíků za vteřinu. Právě to, patrně i v souvislosti s rozsahem poškození, zřejmě vedlo k tomu, že ten nový most byl mnohonásobně naddimenzovaný, velkorysý, v té velikosti Karlova mostu.“

Co se stalo se zbytky Juditina mostu, když byl zprovozněn nový kamenný most, kterému se až mnohem později začalo říkat Karlův? O tom se nedochovaly žádné zprávy. Předpokládá se, že ho naši šetrní předci rozebrali a materiál použili na stavbu mostu nového. Podle Ondřeje Šefců jsou kvádry z Juditina mostu v jeho zdivu i pro necvičené oko snadno k rozeznání:

Pátrání po zbytcích Juditina mostu na vltavském dně - potápění v zimě není žádný med. Vlevo archeolog Zdeněk Dragoun.|foto: Ondřej Šefců

Na začátku jsme se zmínili, že zbytky pilířů Juditina mostu se dodnes nacházejí na vltavském dně. Při mimořádně nízkých stavech vody mohou být i vidět. Podle archeologa Zdeňka Dragouna jsou o tom i záznamy:

Pátrání po zbytcích pilířů Juditina mostu dostalo novou dimenzi v roce 2008, kdy se památkářům podařilo domluvit spolupráci s Policií České republiky. Vypadá to možná zvláštně, ale je to tak. Vysvětlí vám to Ondřej Šefců:

Zbytky Juditina mostu na vltavském dně|foto: Petr Slezák, Kapr Divers, s.r.o.

I my se k Juditině mostu a hledání ztracených pilířů vrátíme – za týden, v příštím Planetáriu. A s námi archeolog Zdeněk Dragoun a památkář Ondřej Šefců, oba z Národního památkového ústavu Praha.

Vysíláno v Planetáriu č. 22/2010, 29. května - 4. června.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:29).