O kultuře, barbarech a Němcích

29. duben 2023

Jsme kulturní lidé. Obklopujeme se kulturou, vytváříme kulturu, chodíme za kulturou… kultivujeme se. Legrační na té kultuře je, že v sobě skrývá celou řadu významů.

V tom nejobecnějším smyslu vlastně znamená něco umělého – něco uměle vytvořeného člověkem, ne přírodou. Kultura je ne-přirozená. Kultura tak v sobě zahrnuje třeba kolíček na prádlo, i když to nejspíš nebude to první, co vás napadne.

Ve víně je kultura

Běžně se totiž kultura zaměňuje za umění, dovednost vytvořit cosi krásného, uměleckého. Třeba sochu. V západních jazycích je vztah mezi umělým a uměleckým krásně sjednocen v pojmu „arteficial.“

Římský velitel

Vraťme se ale ještě ke slovu kultura: i to pochází z latiny. Jak jinak. A tam, světě div, se, označovala tu nejvíc přízemní aktivitu – doslova přízemní: kultura znamenala zemědělské plodiny. Tedy takové produkty přírody, které člověk dál šlechtil, kultivoval. A tak všelijaké obilí bylo cultura a vinná réva byla cultura a tak se i úřední záznamy o vinohradech označovaly slovem cultura . Takže v téhle zemědělské éře byla cultura všude, kam jen oko dohlédlo a nejblíž k ní měli zemědělci. A jestli mají dnes zemědělci blízko spíš k technice, tak je to rozkošné prohození pojmů, protože právě slovo techné původně označovalo pojem „umění“. A kdybychom vzali nějakého rolníka ze starého Říma a chtěli ho na dovolenou poslat z pole někam za kulturou, myslím, že by z toho měl hlavu zamotanou.

Přijde barbar do baru

Dionýsos, řecký bůh vína a nespoutaného veselí

Jestliže jsme dnešní povídání začali u kulturních lidí, je čas podívat se na druhou stranu barikády – na barbary. Kdo jsou barbaři? Dnes je to jasné – jsou to nekulturní lidé. Tedy spíš lidé odmítající umění.  V antických dobách to bylo také jasné: jsou to lidé odjinud. Je ovšem nezbytné si nadefinovat, kde je vlastně tady. Nuže, tady je v Řecku. Resp. všude, kde Řekové žili, to znamená skoro po celém pobřeží Středozemního a Černého moře. Takže barbar původně znamenalo ne-Řek. Proč? Protože Řekové byli něco jako jazykoví fašisti: uznávali jen svou řeč a ty ostatní jim zněly jako nějaké blábolení. Blábolení, v němž je slyšet jen slabika bar bar bar bar… Zní to jako anekdota o koktavém barbarovi, co se ptá na cestu do baru, ale takhle to Řekové slyšeli. Ostatně je to podobné určení my a oni, jako když Češi pojmenovali své sousedy zpoza Krušných hor „Němci“.

Barbaři a vandalové

Detail monumentálního pomníku náčelníka germánského kmene Cherusků Arminia (Hermanna) v Teutoburském lese poblíž německého Detmoldu, kde v roce 9 n. l. spojená germánská vojska na hlavu porazila tři římské legie

Ovšem Řekové nakonec stejně splynuli s římskou říší a ta se postupem času zbarbarizovala, i když se tam pěstovala cultura. Během stěhování národů se do impéria nahrnuly celé kmeny barbarů a najednou tam byli jako doma a Římani volali „barbares ante portas“ a barbaři halekali své germánské (německé) bar bar bar bar a nerespektovali kulturu, jen vyhledávali fermentované produkty z cultura, a vůbec nejhorší byli Vandalové s velkým V. A ti byli tak nekulturní, že je dneska můžeme psát s malým v a znamená to právě barbara ničitele. Tedy ne ten film se Schwarzeneggerem, ale barbara, ničitele umění.

A hrozní byli i Ostrogótové a Vizigótové, prostě Gótové, kteří zničili římskou říši. Ale vydržel aspoň románský sloh a když si pak potomci Germánů, jacísi Frankové alias Francouzi vymysleli nový sloh, pojmenovali ho Italové posměšně gotika – sloh barbarů. A tak se začala psát nová éra v umění.

autor: Adam Vidner
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.