O Duchu zákonů, reformách a revolucích
Takzvaný „starý režim“ předrevoluční Francie byl absolutní monarchií tří Ludvíků. Jejich absolutismus však nakonec vzal za své, a nutno říct, že si za to mohli sami.
Jde o Ludvíky XIV. až XVI. A Ludvík XIV., to je ten slavný král Slunce, který řekl „Stát jsem já!“, což byla pravda, protože začal vládnout jako autokrat. A postavil si k tomu Versailles, aby všem ukázal, a taky aby měl šlechtu pěkně na očích. A tihle tři Ludvíci doslova prošustrovali celý mocenský a ekonomický potenciál Francie.
Od krvavých válek ke státnímu bankrotu
V 18. století se vrhli do několika válek, které historicky patří k nejkrvavějším. A ty války v zásadě prohráli. Obzvláště bolestivá byla válka sedmiletá, po které museli Angličanům odevzdat své území v Americe. A jen slabou náplastí bylo, že pak anglickým kolonistům pomohli vzbouřit se proti Londýnu a založit si USA. Podstatné je, že války znamenaly jenom krev a náklady a žádný zisk a žádnou prestiž.
A do toho je tu feudalismus, sociální systém, který kdysi právě ve Francii vznikl. V tom 18. století znamenal, že nějakých 24 milionů Francouzů se v bídě lopotí na pár desítek tisíc Francouzů, kteří jim za to v přepychu vládnou. A těch 24 milionů dole platí daně a nemá z toho nic, a těch horních deset tisíc pak ty daně vezme a nacpe to do těch prohraných válek. Anebo je prostě spotřebuje pro svůj luxusní life standard. Ono to sto, dvě stě let jakž takž fungovalo, ale v polovině 18. století už je na stole i scénář státního bankrotu, což stabilitě systému taky nepřidá.
Měšťané a marná touha po reformách
A zrovna v té atmosféře mezinárodních ztrát, ekonomické neschopnosti a sociální přezíravosti přijde požadavek na změnu. Na reformu systému. Slovo reforma je důležité, protože předpokládá sice výraznou, avšak stále ještě poklidnou změnu politiky. Tu reformu hlásá pochopitelně především kontra-elita, ekonomicky a intelektuálně zdatní měšťani, ale nacházejí ohlasy i mezi elitou.
Inspiraci mají v Anglii: chtějí taky parlament a chtějí rozdělení moci mezi exekutivu a legislativu. Na Angličana Locka v tom naváže francouzský soudce (a šlechtic) de Montesquieu ve svém díle „O duchu zákonů“ a navrhne rozdělení moci dokonce na tři složky: exekutivu, legislativu a justici. S tou myšlenkou ale ve Versailles nepochodil, a tak to první zavedli Američané. Právě tehdy, když vznikli s pomocí Francie a napsali si svou první ústavu a vytvořili první moderní demokracii.
Od revoluce až k Napoleonovi
Proč se do toho nechtělo francouzské elitě? Musela by přijít o řadu svých privilegií a to je vždy ošemetné. A Ludvík se do toho nepouštěl, protože to neuměl. A tak se nakonec Francouzi v roce 1789 odhodlají k tomu, k čemu se odhodlali Angličani z podobných pohnutek o století dřív: k povstání proti králi, k revoluci, k občasné válce… a k republice.
Historiografie nemá ráda „co by, kdyby“, ale dá se předpokládat, že kdyby ti Ludvíci na reformu přistoupili, nemusel pak poslední z nich poznat gilotinu na vlastní kůži. A Francie by se vyhnula desetileté diktatuře, která byla ještě krvavější než všechny války před tím. A dala vzniknout ještě většímu autokratovi – Napoleonovi.
Související
-
České Versailles najdete v Libochovicích
Zahrada u zámku v Libochovicích existovala už na počátku 17. století. Teprve roku 1685 ji ale začal ve stylu francouzských Versailles budovat „krasozahradník“ Jan Tulipán.
-
Jak Napoleon Bonaparte zformoval moderní Francii. I když ženy byly „věčně nezletilé“
Francie si dnes připomíná 200 let od smrti generála, prvního konzula a císaře Napoleona Bonaparta. Z trosek revoluce se mu podařilo zformovat moderní Francii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
