O červeném keři a bílém prášku

Všem patrně naskočí na mysli zlato. Ale do hry vstoupila i jiná komodita, ačkoliv si na svoje zhodnocení musela ještě nějaký čas počkat. Byly to lístky keře Erythroxylum coca, rudodřevu koka zvaného též kokainovník pravý. Říkejme mu prostě „koka“.

Posvátná rostlina s červenohnědou kůrou

Koka, tedy lístečky keře, který nese vědecké jméno Erythroxilon coca|foto:Pavel Chlouba, Český rozhlas

Její účinky byly indiánům známé už po staletí. Dodávaly energii, povzbuzovaly, zlepšovaly náladu, potlačovaly hlad a žízeň. Už dávná civilizace Nazků je používala – a po nich i civilizace Inků. Typicky se lístky koky užívaly při náboženských rituálech: šamani s nimi navazovali spojení s duchy. Mladíci je měli jako součást rituálního vstupu do dospělosti – de facto se „sjížděli“ v rámci maturity. Listy koky byly vkládány do hrobů mrtvých i do mumií.

Význam této rostliny pro Inky demonstruje jejich legenda: praví se, že jakýsi praotec Inka, Manco Capac, syn boha Slunce, sestoupil z hor u jezera Titicaca a přinesl lidem božskou bylinu, aby obveselovala zarmoucené, unaveným a vyčerpaným propůjčila nové síly a nasytila hladové. S kokovou větvičkou byla zobrazována i jejich bohyně lásky. Nepřekvapí proto, že kokové háje byly posvátné – pokud měl někdo privilegium tam vstoupit, musel nejprve pokleknout na znamení úcty.

Sociální mobilita koky

Obyvatelé Peru koku velmi často žvýkají|foto:Pavel Chlouba, Český rozhlas

Koka hrála roli i v symbolice sociálního statusu – v počátcích byla vyhrazena jen pro královskou rodinu a dvořany. Potažmo sloužila jako svého druhu vyznamenání, takový Řád červeného keře.

Tahle exkluzivita skončila právě s příchodem Španělů a zavedením nových pořádků. Droga se začala rozšiřovat mezi prostý lid. A dobyvatelům se to hodilo: indiánský nosič díky tomu unesl těžký náklad na dlouhé vzdálenosti v náročném terénu – a vlastně díky žvýkání koky nechtěl jíst ani zaplatit. Paráda. A co teprve ty zástupy indiánů převelených do zlatých dolů… Extrémní pracovní podmínky najednou nevadily a s povolením koky báječně stoupla efektivita práce. Když k tomu připočteme nápad zdanit distribuci koky desetiprocentní daní, ekonomický úspěch je na světě.

Vědecký pokrok, ekonomický rozmach

Kokain (Ilustrační foto)|foto:Fotobanka Profimedia

K dalšímu rozšíření koky ale dojde až v 19. století – a to v Evropě. Na počátku je mimochodem zámořská výprava rakousko-uherské lodi Novara, která přiveze dostatečné množství koky do laboratoří v Německu a Rakousku. A s vědeckým zápalem té doby se na to vrhnou všichni možní chemici, lékaři i psychologové. Jestliže se v polovině století vyrábí v továrnách pár kilo kokainu, v roce 1900 už to jsou tisícovky.

Do té doby si sice akademická sféra stačila všimnout, že užívání kokainu má docela výrazné negativní stránky – ale to už se byznys rozjel naplno. A příběh se píše dál.