Nový Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy a zkamenělý život z Mostecka

11. říjen 2020

Poslechněte si:

01:11 - Objevy a události
04:19 - Institut Julia von Payera
19:54 - Mýty, omyly a novinky astronomie: Mars má pod čepicí
23:25 - Soutěž o Knihu měsíce
24:15 - Močály a uhlí, 2. část (repríza)

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme, jak to vypadá letos i do budoucna s ozonovou dírou nad Antarktidou a odhalíme začarovaný kruh, který by mohl skončit zánikem velké části amazonských pralesů; uslyšíte o plastovém odpadu, který proniká i do našich krasových jeskyní, představíme vám celosvětovou databázi sesuvů hornin a zeminy, do níž přispěli nedávno i naši vědci, a podíváme se také do Egypta, kde se našly desítky malovaných rakví starých Egypťanů.

Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy

Stanice Centra polární ekologie na Špicberkách uprostřed arktické divočiny

Studené oblasti naší planety se poslední dobou stále častěji ocitají v hledáčku badatelů přírodovědných oborů. Důvod je nasnadě – právě v arktických či antarktických oblastech je dobře vidět, že se s naší Zemí „něco“ děje. Otepluje se, ubývá ledu a procesy s tím spjaté skýtají spoustu možností k výzkumu – ať už přírodních dějů a jevů aktuálních, tak i těch dávno minulých. Ačkoliv je to z naší české kotliny na studený sever dost daleko (a na studený jih ještě dál), badatelů, kteří tam od nás jezdí a tamní přírodu studují, není málo. Našli byste je i na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.

Na její Fakultě životního prostředí funguje od letošního roku Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy. U jeho vzniku stál geolog a paleontolog Richard Pokorný, vedoucí katedry životního prostředí zmíněné fakulty, a nově i vědecký vedoucí Payerova institutu. Dozvíte se mj. kdo byl Julius von Payer a proč se mu dostalo té cti být jakýmsi patronem severočeských „polárních“ badatelů a představíme vám činnost a plány badatelů z institutu, který byl podle něj pojmenován.

Zkamenělý život Mostecka

Fosilie třetihorní palmy druhu Sabal bilina ze severozápadních Čech

Uhelné sloje v Podkrušnohoří mají svůj původ ve třetihorách. Před 17-20 miliony lety, v období takzvaného miocénu, se v těchto místech postupně uložila více než 200 metrů silná vrstva rašeliny. Tu později překryly stovky metrů jílových a pískových nánosů. Rašelina se působením tlaku a vysokých teplot za statisíce let přeměnila na uhelnou hmotu – hnědé uhlí. Na Mostecku se dnes mocnost uhelné sloje pohybuje kolem třiceti metrů.

Svědky vzniku uhelné hmoty jsou fosilie třetihorních organismů, hlavně rostlin, z jejichž odumřelých těl rašelina vznikla. Vyskytují se především v těsném nadloží sloje. Jaké zkameněliny jsou na Mostecku nejběžnější? O tom opět hovořil geolog akciové společnosti Severočeské doly Karel Mach. V mostecké uhelné sloji se hojně vyskytuje i pyl bahenních cypřišů a zbytky pryskyřice. Z těchto nálezů je možné rekonstruovat podobu živé krajiny, která se na Mostecku ve třetihorách rozkládala.

Spustit audio

Související