Novinky, zajímavosti, kuriozity č. 27

Jedním z největších ekologických problémů současného světa je rozšiřování pouští. K ničení suchých a polosuchých oblastí dochází zejména v Africe a centrální Asii, a to jak vlivem lidských zásahů, tak i klimatických změn. Pouštní písek se může dostat i do značně vzdálených regionů. Vědci spočítali, že každý rok odnese vítr ze Sahary až miliardu tun prachu, pravděpodobně včetně bakterií a plísní. Ty pak poškozují korálové útesy Karibiku nebo působí dýchací problémy Severoameričanům.

Největší dravé vačnatce Tasmánie, ďábly medvědovité, decimuje zvláštní typ rakoviny; napadá jejich obličejové partie a v konečné fázi jim znemožní příjem potravy. Od roku 1996 ubyla v Tasmánii polovina ďáblů, což vedlo k aktivizaci záchranářů. Prozatím byli izolováni všichni ďáblové chovaní v zajetí, kde se nemoc dosud neobjevila, rostou chovné stanice pro zdravá mláďata a záchranáři odchytávají nemocné kusy, aby zastavili epidemii. O jejich příčinách zatím nikdo nic netuší.Další podrobnosti

V červnu byl na březích Tovačovských rybníků na Přerovsku pozorován hohol bělohlavý, původem severoamerická kachna, kterou u nás ornitologové ještě nikdy neviděli. Jednalo se o dobře létajícího a velmi plachého samce, nemohl tedy podle odborníků pocházet z domácího chovu. O hoholech bělohlavých je známo, že se ze své domoviny tu a tam zatoulají na Island a velmi zřídka až do Velké Británie. Jejich přítomnost ve střední Evropě je považována za naprosto unikátní jev.

Mexičtí badatelé převedli do digitální podoby fragmenty takzvaného Kolumbovského kodexu, sepsaného v jazyce místních obyvatel, kteří zde žili před příchodem Španělů. Cenné rukopisy si lze nyní prohlížet přes počítačový systém knihovny Národního institutu antropologie a historie, což je pro veřejnost jediná možnost, jak je spatřit. Originály kodexů jsou totiž psány na materiálu, který se podobá papyru a jsou proto mimořádně citlivé na kolísání teploty a vlhkosti vzduchu.

Většina mečů, nalezených ve vikinských hrobech v Rusku a Skandinávii, má svůj původ v německém Porýní. Prokázal to výzkum puncovních značek, jimiž porýnští mečíři své výrobky označovali. Jejich meče byly u Vikingů v oblibě nejspíš pro svou pružnost a zároveň i pevnost. Jádro meče bylo zhotovováno z měkkého, ale pružného železa, k němuž mečíři přikovávali pevná a tvrdá ocelová ostří, která se snadno ostřila. Není pochyb o tom, že podobný meč musel stát celé jmění.

Zvláštní nález čekal na ruské archeology, kteří odkrývají kasemata zámku v Kaliningradu, dříve německém Königsbergu. Dřevěná truhlička ze 14. století pokrytá okultními značkami obsahovala jedenáct kovových amuletů se symboly pentagramů, stylizovaných ďáblů a plamenů. K čemu tato souprava mohla sloužit není archeologům známo, nejasný je i její původ. Ve sklepení zámku, které prokopávají, totiž až do jeho vybombardování za druhé světové války sídlilo muzeum.

Z archeologických nalezišť v jižním Iráku zmizely tisíce cenných předmětů a rabování pokračuje. I ze satelitů je vidět hustá síť hlubokých jam na vybrakovaných lokalitách. Obchod se starověkými artefakty je totiž mimořádně výnosný a chudí jihoiráčtí zemědělci si jejich loupením přilepšují po celé generace. Po invazi v roce 2003 se však intenzita rabování ještě zvýšila. Problém je především v počtu nalezišť. Na jihu Iráku jich je asi 800 - střeží je však pouze dvě stovky vojáků.

V egyptském Kantiru ve východní části nilské delty našli archeologové více než 3000 let starou sklárnu. Vykopali zejména větší množství keramických tyglíků, ve kterých se křemenný prach spolu s dalšími surovinami přetavoval do podoby skleněných ingotů. Po vychladnutí skloviny egyptští skláři tyglíky rozbíjeli a ingoty převáželi do uměleckých dílen, kde se sklo znovu roztavilo a zpracovalo na umělecké výrobky. Většina skla z Kantiru měla díky přísadě mědi červenou barvu.

Petr Hlaváček ze zlínské univerzity Tomáš Bati zkoumá obutí slavné čínské terakotové armády ze 3. století před Kristem, která hlídá hrobku prvního z císařů dynastie Čchin. Všech šest tisíc hliněných válečníků v životní velikosti je obutých, což v Evropě té doby vůbec nebylo zvykem. Jde přitom asi o pět základních typů bot, od textilních po kožené. Český expert bude zjišťovat, jestli se obutí jednotlivých vojáků liší podle dosažené hodnosti a bude hledat i další zajímavé souvislosti.

ČTK, Právo/souhrn Frederik Velinský

Vysíláno 2. - 6. července 2005.

Pravidelná rubrika Novinky, zajímavosti a kuriozity se vysílá na začátku každého Planetária.