Paleolitické rytiny koní ze Švédova stolu v Moravském krasu a život v jeskyních Labských pískovců

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme háďátko borovicové, nebezpečného škůdce původem z Ameriky, který se začal šířit Evropou, dozvíte se, že japonské ostrovy v pravěku neobývali tygři, ale jeskynní lvi, prohlédneme si velkou skalní galerii pod skalním převisem na Sinajském poloostrově, zmíníme se o původu kamenného kadlubu, nalezeného před časem na Břeclavsku a na závěr vám připomeneme, že prodej sakrálních, ale také archeologických předmětů je bez příslušného certifikátu nelegální .

Nečekaný objev ze Švédova stolu

Dobře ukrytý vchod do jeskyně Švédův stůl v Moravském krasu |foto:Petr Škrdla, Archeologický ústav AV ČR Brno

Období magdalénienu, kultury, kterou se na sklonku doby ledové ke svému konci nachýlil paleolit čili starší doba kamenná, je dobou, z níž pocházejí některé slavné západoevropské projevy pravěkého umění, jako jsou třeba malby na stěnách španělské jeskyně Altamira, objevené v roce 1879. I u nás máme jeskyně s nálezy, které svědčí o dávné přítomnosti lidí, včetně magdalénských lovců; žádná jeskynní galerie se však v Čechách a na Moravě nenašla. Až nedávno získali vědci důkaz, který svědčí o tom, že tu možná alespoň nějaké galerie byly. Pochází z jeskyně Švédův sůl v Moravském krasu. Jaký je to důkaz – a proč se v našich jeskyních žádné galerie nedochovaly?

Rozbor rytin na vápencovém bloku z jeskyně Švédův stůl|foto:M.C. Langley, P. Škrdla, M. Kmošek, Akademie věd ČR

Abychom byli spravedliví, musíme přiznat, že alespoň nějaké nálezy pravěkého umění z období magdalénienu u nás máme. I když ne na jeskynních stěnách. Představil nám je Petr Škrdla z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně. Jeho tým nedávno znovu zkoumal sedimenty, vykopané kdysi z jeskyně Švédův stůl, a našel přitom nevelký kámen, na kterém byly dvě nepříliš zřetelné, ale přece jen identifikovatelné rytiny koní. Právě tento kámen se zdá být odlomený ze skalní stěny – byly už rytiny v té době na něm nebo vznikly později? Proč lidé v období magdalénienu své jeskynní galerie vytvářeli? Proč ryli do kostí a kamenných destiček podoby zvířat?

Co žilo a žije v jeskyních Labských pískovců?

Ve skalách Labských pískovců, usazených na sklonku druhohor na dně křídového moře, se skrývají více než dvě stovky jeskyní. Jak jsme si řekli minule, nejde o žádné rozsáhlé prostory. Největší z nich je komplex Loupežnické a Pytlácké jeskyně, který má dohromady několik stovek metrů; jsou to jeskyně rozsedlinové.

Bílé dómy v Loupežnické jeskyni v Labských pískovcích|foto:Jaroslav Kukla

Kromě nich najdete ve skalách Labských pískovců, především v kaňonu Labe, také suťové jeskyně, vzniklé řícením kamenných bloků. Třetím typem jsou jeskyně puklinové, které bývají nejmenší a také nejmělčí, takže jsou z pohledu speleologa asi nejméně zajímavé. Dnes si budeme povídat o jeskynním životě Labských pískovců, současném i dávno minulém. Zmíníme se i o některých překvapivých nálezech.

Kaňon Labe|foto:Jan Pácha, Český rozhlas

Nejčastějšími obyvateli podzemí byli a jsou netopýři, říká mikrobiolog Jaroslav Kukla, vedoucí Laboratoře environmentální chemie a analýz půd na Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. A také horolezec a speleolog. S netopýry tam žijí i koníci jeskynní, o nichž se neví, kde a kdy se tam vlastně vzali. Co žilo v jeskyních Labských pískovců kdysi – a co v jejich okolí rostlo? To bývá možné zjistit třeba díky vrstvám jeskynních usazenin, v jejichž profilech jsou stopy minulosti často dobře konzervovány. Našly se však takové sedimenty i v některých jeskyních pískovcové oblasti? Kromě ulit a různých drobných kostiček odtamtud pocházejí mj. opravdu staré kosti jednoho medvěda, který spadl do Loupežnické jeskyně, a dokonce i mumifikované dřevo prastaré borovice.