Nebyli jen Mayové! Mezoamerické civilizace v hledáčku vědců a fenomén kojení cizích mláďat u žiraf

V úvodním přehledu zajímavostí se vrátíme ke vzácnému středně silnému zemětřesení, které nedávno zaznamenali na Písecku, představíme vám nově objeveného mořského plže z britských vod, který svou přítomností mořské biology poněkud překvapil, povíme si o vůbec nejstarším bochníku chleba, nalezeném při průzkumu neolitického města Çatal Hüyük na jihu Turecka, zmíníme se o nálezu sochy faraona Ramesse II. v Egyptě, která se ukázala být horní půlkou jiné skulptury, vykopané skoro před sto lety, a nakonec se budeme věnovat ruským a čínským plánům výstavby autonomní jaderné elektrárny na povrchu Měsíce.

Mezoamerika nebyla jen mayská

Chrám nápisů je nejznámější stavbou v ruinách palácového komplexu mayského města Palenque v mexickém státě Chiapas. Pod pyramidou se skrývala hrobka krále Pakala ze 7. století|foto:Pixabay, CC0 1.0, ©

Zkoumat historii amerického kontinentu před příchodem Evropanů není snadné. Drtivá většina tamních kultur byla neliterární; mnohé žily kočovným životem lovců a sběračů. Jen v některých oblastech vznikla větší kulturní centra, státní útvary nebo říše. Pro badatele je často obtížné zjistit, co bylo současné a co posloupné; co se na území obou Amerik dělo přibližně ve stejné době. Většina informací přitom pochází z archeologických výzkumů: zkoumá se keramika, stavby... metody se mění a rozvíjejí. Jak jsme si řekli v minulém pořadu, datovat a hodnotit vývoj v předkolumbovské Americe na základě evropských tradic však může být ošidné. Naše škály jsou umělé, analogie zrádné, dělení na období či kultury nepřehledné, někdy i zbytečné. Budeme se s tím setkávat i v dalších částech našeho březnového seriálu, který věnujeme právě předkolumbovské Americe a zkoumání její historie. Dnes se budeme zabývat především oblastí takzvané Mezoameriky.

Hieroglyfové schodiště s nejdelším zachovalým mayským textem. Město Copán v dnešním Hondurasu|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Jaké je geografické vymezení mezoamerické oblasti, spojované tradičně především s Mayi a také Aztéky? A proč bývá právě mayská civilizace označována za vrchol tamního kulturního vývoje? O tom hovoří Monika Brenišínová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze... Mayové měli svůj písemný systém. Díky jejich hieroglyfickým záznamům a také skutečnosti, že používali kalendář, můžeme některé události z mayské minulosti datovat. Není to ale snadné – korelace, tedy vzájemné porovnání, jedněch mayských dat s druhými a konečně i s naším kalendářem, je dost komplikovaná záležitost... Mayové byli dlouho považováni za primární, takzvaně mateřskou kulturu Mezoameriky. I když se tušilo, že nutně nemuseli být první. A pak byly ve 30. letech 20. století na východním pobřeží Mexika poblíž města Veracruz objeveny první památky olmécké kultury...

O Mayích víme, že jejich civilizace dospěla dávno před příchodem Španělů k jakémusi kolapsu, o jehož příčinách se dodnes vedou vědecké disputace. Koho tedy Španělé při svém příchodu na území Mezoameriky našli? S kým se tam setkali, a kdy se to stalo?

Nakojit, či nenakojit? Tzv. alokojení u žiraf

Žirafí matka s mládětem|foto:Pixabay, Licence Pixabay

U savců v zoologických zahradách, ale mnohdy i ve volné přírodě, pozorovali vědci mnohokrát takzvané alokojení. Je to zvláštní fenomén, který se zatím nepodařilo plně objasnit. Není jisté, proč to savci dělají. Co z toho mají? Hypotéz je celá řada a jejich ověřováním se zabývají i naši přírodovědci.

Co se označuje termínem „alokojení“ nám vysvětlila Markéta Gloneková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, která je zároveň zooložkou ústecké zoologické zahrady. Jak si ho vědci vysvětlují? Jaké výhody či nevýhody může mít alokojení pro matku, která mléko poskytne, a také pro příjemce, tedy cizí mládě? Jak se zkoumají a jak vypadají sociální vztahy u žiraf?