Nataša Gáčová - herečka

Dozvíte se například to, jak před každého režiséra předstupuje s čistým štítem a začíná se učit všechno úplně od začátku nebo to, že se jí lépe než princezny hrají nehezké ženy s těžkým osudem.

Nalaďte si vysílání Českého rozhlasu Sever každý všední den v půl jedenácté! Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru...

Eva Bucharová, moderátorka: Hezký den vám z Českého rozhlasu sever přeje Eva Bucharová a naším dnešním hostem je Nataša Gáčová, dobrý den.

Nataša Gáčová, herečka: Hezký dobrý den všem.

Eva Bucharová, moderátorka: Nataša Gáčová je herečka a znáte ji z činoherního studia tady u nás v Ústí nad Labem. Vy tady jste strašně dlouho?

Nataša Gáčová, herečka: Jsem tady jedenáctou sezónu, déle už tady je jen Matúš Bukovčan a Jaroslav Achab Haidler.

Eva Bucharová, moderátorka: A to je hezké, jak jste začala vlastně už takovým tím divadelním slangem, protože já bych řekla, jsem tady třeba jedenáct, dvanáct let a vy to počítáte na sezóny, ten svůj život?

Nataša Gáčová, herečka: Ano, počítáme vlastně na sezóny. Vlastně můj rok začíná v září a končí v červnu.

Eva Bucharová, moderátorka: A pak děláte co?

Nataša Gáčová, herečka: Pak má dva měsíce prázdniny.

Eva Bucharová, moderátorka: Takže odpočinek?

Nataša Gáčová, herečka: Odpočinek, samostudium, pozorování, aby zase celých deset měsíců v další sezóně mohla být platná a užitečná a předávat.

Eva Bucharová, moderátorka: A potom, když ty prázdniny končí, tak už jako se těšíte do práce?

Nataša Gáčová, herečka: Jéje. Já už vlastně do půlky července jsem celá nervózní, že nepracuji a nehraji, pak si člověk zvykne, začne tak trošku odpočívat, relaxovat, pozorovat a nějak si užívat, psát si něco, číst knihy a od půlky srpna už se těším do práce, takže jsem vždycky šťastná, neměla bych to říkat, ale já jsem vždycky šťastná, když už třeba začínáme zkoušet 20. srpna, že máme první premiéru na konci září, takže už začínáme honem, honem zkoušet,a to já už jsem celá natěšená. Samozřejmě manžel, ten je učitel, tak je to hrozně bezvadný, že ty prázdniny trávíme spolu.

Eva Bucharová, moderátorka: To je paráda. A čím jste vůbec chtěla být, když jste byla malá?

Nataša Gáčová, herečka: Učitelka, a to se nepovedlo, ale říkám, štěstí mě neobešlo a hezky nás navštívilo a vzala jsem si učitele.

Eva Bucharová, moderátorka: A kdy se to zlomilo?

Nataša Gáčová, herečka: No, zlomilo se to asi tak v mých patnácti, kdy jsem už tak začala objevovat svět očima pubertální slečny, nějak jsme se nudili, hospody nás moc nebavily a vůbec takové ty zábavy, diskotéky, tak jsme si s kamarády založili vlastní divadlo.

Eva Bucharová, moderátorka: Jo, takže tam vlastně byly ty první začátky, ta první setkání s divadlem a herectvím, někdy v pubertě, můžeme říci?

Nataša Gáčová, herečka: Můžeme říci po pubertě, no. Dejme tomu, říkám od toho patnáctého roku mého života prostě jsem se začali potkávat, začali číst různé scénáře a začalo to být, vlastně je to spojený hodně s mým studiem na gymnáziu, kde jsem potkala Ivu Dvořákovou a začala jsem k ní chodit do dramatického kroužku, tak to všechno úplně propuklo.

Eva Bucharová, moderátorka: A vy jako ochotníci jste hráli přímo už napsané hry nebo jste si něco i tvořili sami?

Nataša Gáčová, herečka: Většinou jsme používali danou dramatiku, už dramatizace,ale třeba jsme dělali výběr z díla Franze Kafky a to napsal náš kolega, režisér, herec amatérský Luboš Flajšman. To byla spíše taková autorská věc na motivy Franze Kafky.

Eva Bucharová, moderátorka: A vy jako mladá dívka, měla jste třeba nějakou roli, kterou byste si chtěla zahrát, nějaký takový tajný sen?

Nataša Gáčová, herečka: Určitě, ten tajný sen nepřišel úplně, když jsem byla malá, spíše to přišlo vlastně pak koncem gymnázia, začátkem studia na DAMU. Tak samozřejmě, myslela jsme si, že budu hrát tu Julii a Josie od O´Neilla ve hře Měsíc pro smolaře. Tak už jsem ve stádiu nebo ve věku, nevím, jak to mám přiblížit, kdy si ty role jako odškrtávám, co už nikdy hrát nebudu. Byly takové ty slečinky, ale teď už je čas na charakterní role, těch je víc a ty se hrají lépe, než ty mladé naivky, ale říkám, už jich je spousta těch, jako ta Josie, co jsou odškrtlé v kategorii, tak to už si asi nezahraji.

písnička

Eva Bucharová, moderátorka: S Natašou Gáčovou si na Českém rozhlase Sever povídáme o herectví a už jsme probrali vlastně dětství, kdy Nataša chtěla být nejdříve učitelkou, ale je prostě herečkou, tak se to stalo. Jaká byla studia na DAMU? Jaké to je studovat na divadelní škole? Je tam souhra mezi studentem a učitelem nebo byly tam třeba nějaké rozpory, nějaké války, boje?

Nataša Gáčová, herečka: To je hrozně hezká otázka a samozřejmě strašně složitě se na ní odpovídá, protože já už mám vzpomínky na studia na vysoké škole selektované, já už si pamatuji jenom to dobré. Každopádně ta souhra byla vlastně absolutní, my jsme tam opravdu prostě byli od osmi do devíti do večera. My jsme tam měli prostě skříňku, tam jsme měli oblečení od ručníků přes kartáčky na zuby, prostě všechno.

Eva Bucharová, moderátorka: Kdo vás vůbec učí na škole, na DAMU? Jsou to herci nebo třeba jsou to i režiséři?

Nataša Gáčová, herečka: Herecké předměty vás učí herci, dramaturgové a režiséři, které znáte z profesionálních divadel, z televizí, z filmů. Zároveň na zpěv vás většinou učí operní pěvci, na balet, akrobacii máte také ty nejlepší z nejlepších. Já jsem vlastně ročník jeden z posledních paní Věry Galatíkové.

Eva Bucharová, moderátorka: Když už jste narazila na ten zpěv, musí tedy herec nebo herečka, musí umět zpívat? Musí třeba znát noty?

Nataša Gáčová, herečka: Vážení diváci, já se vám přiznám, já mám s notami velký problém, já je vlastně neznám. Na DAMU jsme byla přijata pod podmínkou, zpívejte nám, Gáčová, zpívejte nám. Slyším, jak zpívám krásně falešně, tón sem, tón tam, ale nemohu si pomoci.

Eva Bucharová, moderátorka: Co vlastně chtějí na studentovi při zkouškách na DAMU?

Nataša Gáčová, herečka: Chtějí to nejtěžší, chtějí toho člověka ve své kráse, ve své přirozenosti a vlastně ho chtějí hrozně uchránit. Oni vám prostě nechtějí ublížit. Ano, je tam nával, opravdu se tam hlásí třeba 400 lidí, vezmou dejme tomu 5 holek, 5 kluků a chtějí vzít samozřejmě ty nejlepší z nejlepších. Jak se to má posuzovat, kdo ten talent má, kdo ne? Během přijímacího řízení máte takové lehké psychotesty. Poznají, kdy ten člověk je třeba až příliš přecitlivělý, tak by ho to, jak to říci jednoduše, semlelo. To rozdvojení osobnosti, ta ztráta identity, kdo z té deprese, to tam strašně je přítomno stále, takže asi oni vybírají zároveň lidi, kteří to zvládnou. Je to opravdu velmi specifická práce.

Eva Bucharová, moderátorka: Hm, když potom přijdete do praxe a vlastně zkoušíte s režisérem, dá se říci, že je to jakoby znovu zase učení, znovu učitel, zase další požadavky na vás, od každého režiséra jiné?

Nataša Gáčová, herečka: A to je na tom to nejzábavnější. Každý vidí svojí herečku nebo svého herce úplně jinými očima. Vždycky začínáte znovu a znovu. Nikdy nezapomenu, jak nám paní Galatíková řekla, tak já vám zítra první čtenou, já jsem taková nervózní a my na ní koukáme a říkáme, prosím vás, z čeho vy můžete být nervózní? Ona říká, no počkejte, počkejte, začínáte znovu, neumíte to ani přečíst, jste nervózní před kolegy, před svým režisérem, chcete uchvátit, vůbec nevíte, kde to najdete, kde to budete mít, teď se toho bojíte, co všechno po vás budou chtít, jestli to zvládnete jak fyzicky, tak mentálně, teď ta příprava samozřejmě doma je, ať si říká kdo chce, co chce, musíte se na tu roli připravovat, takže to je opravdu všechno od začátku. Ale nejhezčí je, když sám v sově, u svých kolegů objevíte něco nového. Teď já na ně koukám, teď se začnu úplně upřímně smát nebose třeba i rozpláču a říkám si, Ježíš, ti jsou tak geniální. A to se mi může stát stále a stále. Nedávno mě Kryštof Rýnský zase tak dojal, já jsme, že prostě udělal něco, teď vám neřeknu co, já jsem tak na něj koukala a říkám si, to jsme ještě nikdy neviděla. Já jezdím MHD, já pozoruji prostě lidi, užívám si to a pak, když se něco stane na ulici, pak to udělá váš kolega a vám to připomene takový zážitek, vždyť to je to, proč to děláme, proto lidé chodí do divadla, aby si řekli, jé, nejsem na to sám. To je to, co divadlo dělá tou magií, má to smysl.

Eva Bucharová, moderátorka: Koho z herců českých máte ráda?

Nataša Gáčová, herečka: Iva Janžurová, paní Jirásková, paní Bohdalová, vracím se prostě pro mě k úplně nejlepšímu filmu.

písnička

Eva Bucharová, moderátorka: Na Českém rozhlase Sever si dnes povídám s herečkou z činoherního studia v Ústí nad Labem s Natašou Gáčovou a chtěla bych se vás zeptat na ten ženský přístup k té práci, vlastně k tomu herectví? Vzpomněla jsme si na film s Nicol Kidman, na film Hodiny a pamatuji si, že jsme jí nepoznala v tom filmu, musela jsme se podívat na titulky, kdo tam hrál tuhle úžasnou roli, v tomhle filmu jsme jí obdivovala za to, že ona se jako znekrásněla, že oni ji udělali velký nos a ona tam byla v takové dost těžké roli, nelíbivé roli. Právě mě to zajímá, jak je to vlastně s tím ženským náhledem, že vlastně jsou i role, kdy vy přestanete být krásná a pro tu ženu to není lehké, podle mě?

Nataša Gáčová, herečka: Většina hereček, beru to podle sebe, samozřejmě podle svých kolegyň, to hrajeme radši. Udělat ze sebe "ošklivou", myslím tím, jak vypadá, velké nosy, mámě nabarvené vlasy našedivo, vrásky, ošklivý kostýmek, to je všechno jedno, ale tady v těch na pohled ošklivých ženách najít tu nádheru, čím jsou silné, protože co si budeme povídat, vlastně ošklivá ženská to má v životě trošku těžší, ta většinou zaujme úplně něčím jiným než žena krásná. Být krásná na jevišti je tak strašně jednoduché, všechna ta světla, ty kostýmy, ta líčidla, účesy, to jste krásná, to je hned, ale to je trošku plochý. Jste prostě jenom hezká, líčit se nemusíte, vůbec nenalíčit za ošklivou, to většina hereček má ráda. Já to mám třeba také radši. Ukázat, že ženská, která vlastně není nijak přitažlivá z toho mužského hlediska nebo hlediska společnosti, co se dnes bere za krásu, ale přitom, je krásná zevnitř a tak silná a dá vám vlastně sílu do vašeho osobního života, to je ten smysl a já to mám hrozně ráda.

Eva Bucharová, moderátorka: A hrála jste vůbec někdy princeznu?

Nataša Gáčová, herečka: No nehrála a co vám budu říkat, já jsem, ano, to je další věc, to je další postava, kterou si můžu škrtnout. Já jsem tak chtěla hrát princezny, tak jsem hrála většinou čarodějnice, ale princeznu nikdy. Tak jsme si přála, víte, v té pohádce v té České televizi nebo to je jedno, ty kudrlinky, ty bílé šaty a toho prince a všechno a nic z toho nebylo, tak teď už budou doufám jenom královny, alespoň, to má také hezké šaty.

Eva Bucharová, moderátorka: Tak jsme to chtěla říci, ještě když už jsme u té ženskosti, co ty kostýmy a co ty šaty, jakou to hraje pro herečku roli, jak se v tom cítíte v tom určitém kostýmu?

Nataša Gáčová, herečka: Úplně si na sebe všechno obléknete, úplně tu roli, úplně to cítíte, já miluji kostýmy, já jsem úplně, doufám, mě milují všichni kostýmní návrháři, prostě všichni, protože já si to obléknu a úplně jsem někdo jiný. Já to jako, víte co, jak to je, nemáte doma, většina z nás nemá doma šatník, který by si vlastně představoval, není to prostě finančně dostupné, nemáme na to místo, nemáme na to peníze, je to vlastně všechno jedno, ty věci bohužel dneska nic nevydrží, ale jako herečka mám takovou šanci si vyzkoušet takových věcí a je to bezvadný, protože vás to opravdu promění a takový to, jak zpíval Werich, že šaty dělají člověka, je to děsná pravda, je to fakt, vezmete si na sebe cokoliv, úplně vám to změní styl, vlastně i vyjadřování, teď se různě kroutíte, teď vám to změní gesta těla, je to opravdu, ty šaty dělají člověka, je to pravda a já si to naštěstí alespoň ve svém povolání můžu dovolit, protože doma moc peněz nikdy nebylo, vyrůstala jsem jenom s maminkou a s babičkou a vždycky maminka říkala, jo, jo, ty by ses tam dostala, ty by sis to alespoň jednou vzala na sebe. A vidíte to, jak se to splnilo, alespoň jednou si na sebe můžu vzít ty hezký věci.

písnička

Eva Bucharová, moderátorka: Nataša Gáčová vypraví dnes o práci herečky, samozřejmě proto, že herečkou je. Odměna je potlesk, to je jasné, jak se cítíte, když obecenstvo vám zatleská po představení. Je to ta odměna, kterou považujeme pro herce, že to opravdu tak prožívají, že je to pro ně to nejlepší?

Nataša Gáčová, herečka: Je to tak. Já děkuji všem divákům, kteří navštívili a doufám, že navštíví ještě činoherní studio, za jejich potlesk, ať bude jakýkoliv, ať je upřímný. Je to pro nás ta největší odměna, je to pro nás zpětná vazba. To, že jste s námi prožili nějaký čas, nějaký kus příběhu, je to nehmatatelná práce, já nemůžu být oznámkovaná nebo ohodnocená jinak, je to velmi těžké hodnotit vůbec hereckou práci a to, že nám divák zatleská, že se tam usměje nebo pak po představení za vámi přijde a řekne, děkuji a nebo vy jste mě zase rozčílili nebo cokoliv, je prostě odměna a já tímto děkuji všem divákům, kteří nás takto odměňují.

Eva Bucharová, moderátorka: Jak je to vůbec s těmi zkouškami? Vy hru, kterou už hrajete delší dobu, znovu zkoušíte před tím představením nebo si třeba osvěžíte nějaké ty dialogy?

Nataša Gáčová, herečka: Budete se divit, některé hry si opravdu osvěžujeme, že před některými kusy si dáváme takzvanou textovou zkoušku, že se sejdeme prostě s kolegy dřív a tak si to tak jako projedeme určité pasáže.

Eva Bucharová, moderátorka: V každém divadle a samozřejmě i v činoherním studiu v Ústí nad Labem hrajete několik her, nejenom jednu hru, kterou prostě odehrajete, nazkoušíte novou a hrajete jenom jednu. Jaké to je vlastně přecházet ze hry do hry, z role do role, pořád se to střídá, musíte se soustředit na úplně jiné postavy?

Nataša Gáčová, herečka: No, když to takhle říkáte, to je ale pěkně náročné, že jo? Já jsem v tom, já si to vlastně neuvědomuji. Já to někdy hrozně zlehčuji a říkám si, co dneska hrajeme, přijdu do šatny, kouknu na kostým a řeknu a dneska tohle, ne, hrozně to zlehčuji, ale je to těžké, prostě vím, některé představení vím týden dopředu, že je mám, protože se na ně prostě soustředím, když je Revizor, těším se jako blázen, že tam potkám prostě všechny, protože to je velké obsazení, to je zase úplně jiná příprava, to se těším hlavně, abych byla v pohodě a na všechny se těším, jsme v divadle hrozně brzo, abychom si všechno řekli, než jdeme na to jeviště, že tam nás je hrozně moc.

Eva Bucharová, moderátorka: O práci herečky jsem si dnes povídala s Natašou Gáčovou a musím se přiznat, že mě napadá tisíc dalších otázek, protože ...

Nataša Gáčová, herečka: Mě napadá tisíc jiných odpovědí.

Eva Bucharová, moderátorka: Tak ale stejně, musíme se rozloučit. Pojďme to uzavřít, Natašo, dnes, že byste nám prozradila nějakou roli, která byla pro vás taková, že vám sedla?

Nataša Gáčová, herečka: V čem se jako hledám a co mě vlastně nějak hrozně baví, je role Lízalky ve hře bratří Mrštíku Maryša. Něco tam je ze mě, nevím co, nejsem matkou, mám tam dceru jak Lízalka Maryšu, nevím, nejsem matkou, ale já mám teď pocit, že mi to sedne a ještě bych určitě zmínila postavu Caro v inscenaci Hamlet je mrtev bez tíže, kde hraji taky matku kolem padesáti. Byť to hraji já, tak jak vypadám, jak jsem. Ta Caro, ta postava má vztah se svojí babičkou, se svojí matkou, babičkou těch dětí, je to takový zvláštní vztah, protože říkám, jako já jsem dost prožívala smrt svojí babičky a byla opravdu stará, takže odešla úplně krásně, vlastně umřela na stáří, umřela nám doma, všechno bylo, jak si to člověk může jenom přát a ta otázka vyrovnání se s tím, že vám odejde někdo starý, který ale má odejít, tak je to vlastně něco tak úplně normálního, přirozeného, to jenom my to furt nějak vytěsňujeme.

Eva Bucharová, moderátorka: Máte nějaký pozdrav, divadelníci?

Nataša Gáčová, herečka: No, zlom vaz.

Eva Bucharová, moderátorka: Zlom vaz máte pozdrav?

Nataša Gáčová, herečka: Zlom vaz si říkáme, když jdeme na jeviště a ten, kdo dostane zlom vaz, já vám třeba řeknu, zlom vaz a vy mi odpovíte čert tě vem.

Eva Bucharová, moderátorka: Čert tě vem?