Nálety na Ústí nad Labem z jara 1945

„Letecká válka se našemu území až do jara 1944 na výjimky vyhýbala. Mělo to víc důvodů – jednak šlo o poměrně odlehlý cíl, jednak tam nebyly až tak důležité strategické cíle. Nálety bombardéry byly totiž vždy spojeny se značným nebezpečím. Na jaře 1944 ale spojenci začali tzv. leteckou bitvu o benzín, kdy se snažili zničit závody na výrobu syntetického benzínu – tehdy se naše území dostalo do hledáčku spojeneckých bombardérů a 12. května 1944 přišel první velký nálet,“ popisuje Martin Veselý z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

20 fotografií

Letadel na nebi nad severozápadními Čechami v posledním roce války stále přibývalo. A nebyly to jen velké bombardéry, které mířily na továrny, sklady, kasárny nebo nádraží.

„Od zhruba března 1945 se nad naším územím začali objevovat i tzv. hloubkaři, tedy hloubkoví stíhači, kteří útočili, jednoduše řečeno, na všechno, co se hnulo. Od léta 1944 se přitom spojenci nad naše území mohli dostat i z letišť v jižní Itálii. Bombardéry už přitom mohli doprovázet stíhači, takže pro ty nacistické obránce bylo mnohem těžší na tyto svazy zaútočit. Na Mostecku se ale soustředila silná protiletecká obrana, čítající zhruba 300 protileteckých děl – to byla velmi obávaná oblast pro spojenecké letce,“ popisuje Veselý.

První nálet

A protože se nálety sudetské župě dlouho vyhýbaly, případně mířily především na chemičku u Litvínova, hledalo v ní mnoho lidí útočiště. Na severozápadě Čech byli evakuované děti z Říše, lidé prchající před východní frontou nebo váleční zajatci.

„Ta oblast byla naprosto přeplněná lidmi, kteří se sem dostali v průběhu války, proto bylo nemožné se zde účinně skrýt. Pro představu: v té době Děčín – Podmokly měl přes 51 000 obyvatel, tedy víc, než má dnes – ten počet tam šel o 50 procent nahoru, a stejné to bylo i jinde. Sudetská župa přijala od února do dubna 1945, existují různá čísla, ale uvádí se 900 000 až 1 200 000 uprchlíků. Už předtím zde přitom bylo kolem 250 000 evakuovaných říšských Němců, minimálně 60 000 evakuovaných říšských dětí z programu KLV, desítky tisíc válečných zajatců, dělníků z Říše, dělníků z východu, nuceně nasazených – i proto ty si nálety na konci války, ať už americké nebo sovětské, vyžádaly velké množství civilních obětí.

Železniční uzel Aussig

Přeplněné bylo v dubnu roku 1945 také Ústí nad Labem. Situaci ve městě popsal bývalý ředitel ústeckého městského archivu doktor Vladimír Kaiser.

„Byl tady poměrně velký zmatek, protože to město bylo přeplněno uprchlíky před frontou, bylo tu i velké množství válečných zajatců, zejména ruských. Panovala tu nouze o byty – správa města například do bytu 1+1 přidělovala majiteli dvě rodiny z východního Pruska. Starosta Franz Czermak, který byl za homosexuální aféru v roce 1941 poslán za trest na frontu, z ní byl v únoru 1945 odvolán, aby řídil organizaci Ústí nad Labem. Město už zažilo jeden nálet, a to 16. prosince 1944,“ shrnul historik.

Americká letadla podnikla velké letecké útoky na železniční uzel v Aussig 17. a 19. dubna 1945. Díky českým odbojářům letěli najisto.

15 fotografií

Sílu útoku popisuje historik ústecké univerzity Martin Veselý: „Na město zaútočilo 200 bombardérů. První den jich bylo lehce přes 80, ten druhý kolem 109. Po tom prvním náletu, kdy byla, zřejmě kvůli silnému větru, část těch pum shozena do strání pod Větruši, se spojenci rozhodli, že ten nález zopakují 19. dubna. Pro to město byly ty nálety zničující – zasáhly jak hlavní nádraží, tak oblast západního nádraží, pumy dopadaly též na Střekově, velmi byl poškozen železniční most.“

„Tady se českému odboji, skupině Bohumila Bachury, podařilo poslat plánek Ústí s lokací nacistických jednotek. Cílem bylo, po vyřazení drážďanského železničního uzlu, vyřadit i ten ústecký. Dalším cílem pak bylo zničit budovy nacistické správy,“ doplňuje ústecký archivář Vladimír Kaiser.

Přímý zásah dostalo seřazovací nádraží, dnešní nádraží Ústí nad Labem západ. Nesmazatelné škody utrpělo Ústí nad Labem i na civilní zástavbě.

„V úterý 17. dubna foukal silný vítr, proto jim to místo na nádraží zanášelo na dnešní Žižkovu ulici a směrem k Větruši, takže nejvíc bomb dopadlo tam a na svah. Ve městě byla zničena pětina existující zástavby, takže Ústí nad Labem má vedle Kralup, Brna a Plzně největší válečné škody způsobené nálety. Zničeno tu bylo, tuším, kolem 500 domů,“ přibližuje Vladimír Kaiser.

Obětmi náletů nebyli zdaleka jen Němci

Nejvíc obětí bylo kolem zámečku Větruše a dnešní Žižkovy ulice. Americký nálet tam zdemoloval celou čtvrt Ostrov. Dnes je tam čtyřproudá silnice a frekventovaný kruhový objezd.

„Měl jsem spolupracovníka, Jiřího Tesaře, byl to knihař, ročník 1921, ten zažil několik bombardování za totálního nasazení v Německu. A protože tu fabriku, kde musel pracovat, nálety totálně zničily, poslali ho domů na pracák, kde mu řekli, že ho potřebují v chemičce. A jak se to toho 17. dubna začalo sypat, tak přemluvil Čechy, Němce i zajatce, aby utíkali pryč od kolejí. Vyběhli proto na Ovčí vrch, kde byl hřbitov – tam se poschovávali a přežili. Další zaměstnanci chemičky utíkali podchodem u západního nádraží směrem na Žižkovu ulici, kde byly kryty. Tam je několik bomb roztrhalo, protože zacpali vchod. Jiní šli v panice na stráň nad Větruši, a to udělali velmi špatně,“ popisuje Vladimír Kaiser.

8 fotografií

Pro mimoústecké doplníme, že k Větruši, Žižkově ulici a krytům je to od chemičky přes koleje. Ovčí vrch je na druhé straně. Zkušenosti Jiřího Tesaře tak pomohly několik životů zachránit.

Poslední oběti z dubnových náletů byly objeveny až začátkem června 1946. Shodou okolností to byli Češi - manželé Havlíčkovi ze Zelené uličky, která dnes už neexistuje. Na místě stojí obchodní centrum Fórum.

Německá protiletadlová obrana ani letectvo ale ještě v Čechách poražené nebyly. A jak doplňuje Martin Veselý, americkým letcům přichystaly nemilé překvapení.

„Letectvo na jaře 1945 už bylo akceschopné pouze omezeně, přesto dokázalo toho 19. dubna zasadit ještě poměrně silnou ránu – na Benešovsku se spojenci dostali do střetu s Messerschmitty, které startovaly z Prahy. Došlo k sestřelu několika amerických B-17, létajících pevností, které dopadly do výcvikového prostoru SS. Letce, kteří ten sestřel přežili, pak nečekalo nic hezkého – byli dopadeni a popraveni. K dalším ztrátám pak došlo v důsledku palby protileteckého dělostřelectva,“ přibližuje Veselý.

Sovětské nálety

V Záluží mířili spojenci na chemičku, v Chomutově a v Ústí nad Labem na železniční uzly.

V posledních dnech i hodinách války bylo na severu Čech velmi aktivní také sovětské letectvo. Jejich bojové akce si vyžádaly stovky civilních obětí v Litoměřicích nebo v Děčíně.

„V případě Děčína se můžeme spíš jen dohadovat – souviselo to s těmi posledními operacemi sovětské armády a jejího letectva. Pravděpodobně kvůli velké koncentraci wehrmachtu, jednotek SS a dalších, kteří se tam nešťastnou náhodou ocitli. Ty útoky pak směřovaly koneckonců i na Teplice, Most či Chlumec, největší pak na Mladou Boleslav. Dá se tedy říct, že 8. a 9. května byla operační aktivita toho sovětského letectva velmi silná. Napočítali bychom desítky a desítky cílů, někdy se to zdálo až úplně zbytečné – jako třeba v případě Litoměřic, kdy už tam 9. května žádní němečtí vojáci nebyli,“ shrnul historik Veselý.

Při amerických náletech zbývalo do konce války pár týdnů, při těch sovětských dokonce pár dní nebo hodin.

V minulosti se potom zpochybňoval jejich vojenský význam. „Je to taková ta častá otázka, jestli to mělo vlastně ještě na konci války smysl. Problém je v tom, že se na to díváme zpětně a víme, kdy ta válka skončila. V té době se ale vedla ta válka z obou stran totálně. Důležité bylo, že se Německo vnitřně nesložilo jako na konci Velké války – bylo i přes ty obrovské ztráty fungovat dál. Teprve, když Německo kapitulovalo, tak byl konec, do té doby se prostě bojovat muselo. Tragické na tom je, že i na konci války umírali civilisté,“ konstatuje Martin Veselý.

Stopy po náletech můžete najít i dnes

V Ústí nad Labem najdete stopy po náletech amerického letectva dodnes. Kde je možné je zahlédnout prozrazuje archivář Vladimír Kaiser: „Když jedete po silničce z Větruše do zahrádkářské kolonie, která je nad ní, tak v zatáčce, když odbočujete ze silnice na Trmice, když půjdete po pěšině do lesa, tak je tam asi 20 kráterů po bombách. Některé už zahrádkáři zasypali nějakým odpadem, jiné jsou tam dosud patrné. Pár jich je také u Partyzánské Cesty na Střekově. Při stavbě obchodního centra Forum v roce 2009 se odstranily ty vybombardované plochy, a teď si vezměte, že kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl poškozený, stál v podstatě na kraji města – a přitom je to stavba centrální,“ popisuje Vladimír Kaiser.

„Ty samotné následky překryly události, ke kterým došlo bezprostředně po konci války – celý ten odsun německého obyvatelstva a znovu osidlování regionu. V Ústí nad Labem sice zůstala po celou řadu let na různých místech volná plocha a podobně tomu bylo i jinde, ale s tím, jak odešlo německé obyvatelstvo, tak zmizela i ta paměť a vzpomínka na to,“ doplňuje historik Martin Veselý.

Ale nejsou to jen proluky v zástavbě nebo krátery v lese, které připomínají leteckou válku nad severozápadem Čech. Možná, že je pamětní destička, proluka nebo modernější dům s nižšími stropy také ve vaší ulici.