Na slovíčko s Galileem Galileim aneb Nejsme pupkem světa!

Jestus Sustermans: Portrét Galilea Galileiho (kolem roku 1637)
Jestus Sustermans: Portrét Galilea Galileiho (kolem roku 1637)

Fiktivní rozhovor s geniálním hvězdářem, filozofem a fyzikem, který se narodil před 455 lety, 15. února 1564, v italské Pise.

Vítejte, pane profesore, je to pro nás čest, že jste s námi. O vás se někdy mylně říká, že jste vynalezl dalekohled…

Ano, to ale není pravda, jen ta konstrukce je moje vlastní. Ovšem v roce 1609 jsem ho jako první použil k astronomickým pozorováním. Ale zásluhy má někdo jiný. Už dřív jsem věděl o pokusech nizozemských brusičů skla a brýlí – pánové Lippershey, Metius či Jansen, ti mě inspirovali.

Je fakt, že se vaší konstrukci později začalo říkat dalekohled ‚galileovského typu‘. Vy jste jeho pomocí objevil čtyři Jupiterovy měsíce, které po vás zdědily stejný přívlastek – galileovské…

No, bylo to pro mě tehdy velké dobrodružství, zpočátku jsem u přístroje trávil dlouhé hodiny, tak jsem byl okouzlen jeho schopnostmi! Fascinovaly mě třeba krátery na Měsíci, které jsem si zakresloval, rovněž tak sluneční skvrny. Nebo tři komety, které byly v polovině roku 1618 na obloze. Dalekohled mi pomohl ověřit, že Mikuláš Koperník, se kterým jsem zpočátku nesouhlasil, má s heliocentrickým názorem pravdu. Ano, Země přestala být pupkem světa, je planetou jako jiné a s Merkurem, Venuší, Marsem a Jupiterem obíhá kolem Slunce.

Však jste si za to, pane profesore, užil své. Zatímco za jiné své objevy jste sklidil obdiv a slávu, s těmi astronomickými to bylo právě opačně. Tehdejším mocným, zejména církvi, se tohle vůbec nezamlouvalo.

Fáze měsíce v kresbě Galilea Galileiho

Musel jsem v roce 1611 před zvláštní komisi v Římě, kde jsem slíbil, že nebudu zakázané Koperníkovo učení i své závěry dál šířit. Nedalo se jinak, jestliže jsem chtěl dál bádat a nebýt přitom ve vězení. Víte, nemám nic proti Bibli. Tahle kniha nám říká, jak se dostat do nebe, nikoli jak se nebe pohybuje.

Ve třicátých letech 17. století se ale zdálo, že se s nástupem nového papeže Urbana VII. – velkého přítele umění a věd, situace změní a že své poznatky, jak to se Zemí, Sluncem a planetami skutečně je, konečně prosadíte. Po kauze Giordana Bruna, který za své názory zaplatil životem, jste zvolil opatrnější taktiku.

Ano, sepsal jsem a v roce 1632 ve Florencii vydal Dialog o dvou nejvýznamnějších systémech světa… Dialog vede Simplicio, který zastává staré Ptolemaiovo pojetí světa, kdežto druhý diskutér Salviati představuje nové učení – Koperníkovo.

A třetí, který tuhle učenou disputaci jaksi soudcuje a kdo nenechává nikoho na pochybách, na čí straně je, jste vlastně vy. A jak to všechno tehdy dopadlo?

Neslavně. Můj spis vrchnost pobouřil a musel jsem znovu před inkvizici. Tentokrát jim pouhý slib nestačil, musel jsem odpřísáhnout, že se Koperník mýlil. Vy už víte, že jsem zalhal. Vnitřně jsem se totiž svého poznání nikdy nevzdal, i když jsem pak zbytek života, tedy až do svých 77 let, strávil v domácím vězení v Arcetri u Florencie.

A můžete, pane profesore, prozradit, jak to skutečně bylo s oním dnes už legendárním výrokem Eppur si muove, tedy A přece se točí, který Vám svět později přisoudil? Prý to mělo být ve chvíli, kdy jste po přísaze na kolenou před inkvizicí vstával…?

No comment.