Mýty v zrcadle vědy, fantazie - a Jity Splítkové

Ondřej Neff o vás napsal, že po Ludvíku Součkovi se u nás nikdo nechopil tématu s tak velkou osobitostí, jako právě vy. Jinde vás zase srovnávají s Erichem von Dänikenem. To jsou opravdu provokující slova. Jak se vám s tím vědomím žije a píše, že vás přirovnávají třeba právě k Ludvíku Součkovi?

Pokládám za velikou čest, že mě Ondřej Neff přirovnal k Ludvíku Součkovi, protože právě pan Souček byl prvním motorem, který mě dostal ke sci-fi. Chodil na stejné gymnázium jako já, samozřejmě v jiných letech; bylo to libeňské gymnázium v Praze. Dělal nám tam přednášky o svých knihách, o vesmíru, záhadách a já, tehdy ve věku třinácti let jsem jím byla doslova "očarená" a zůstalo mi to. Od té doby jsem taky psala sci-fi a snažila se studovat záhady, pak jsem přešla na vědecké knížky a teď, po letech práce jsem se pokusila spojit zábavu, sci-fi a vědu v jedné knize.

Vznikl tak zajímavý koktejl, v němž jsou ony v názvu zmiňované mýty probírány dvojím způsobem. Části knihy jsou odborné, psané populárně-vědeckou formou, části zábavné, odlehčující. Jaké mýty se v tom vašem zrcadle odrážejí?

První várka mýtů jsou mýty řecké. Zvolila jsem Talóse, Mínótaura, Fénixe a Hermafrodita. Potom mýty Latinské Ameriky; to jsou takové ty náboženské mýty z planiny Nazca, mýtus o Viracochovi a podobně. Poslední část knihy jsou soudobé mýty, jako je Bermudský trojúhelník nebo předměty padající z nebe. Tu poslední část jsem udělala čistě jenom zábavnou sci-fi formou, v podobě povídek.

Co vás vedlo k tomu střídat odborný text právě s povídkami?

Jita Splítková|foto: Frederik Velinský

Ty tam jsou pro náladu a odlehčení. Každý mýtus, ať už je zpracovaný jakkoliv jsem se snažila uvést aspoň kratičkou povídkou, aby si lidi odpočali od té spousty faktů. Někteří mi totiž občas říkají, že to co píšu je jako studijní materiál na vysokou školu.

Je opravdu dost výjimečné, označovat populární záhady současnosti rovnou jako mýty. Málokoho to asi napadne, leckterý záhadolog to nebude chtít připustit, ale když o tom uvažuji, je to v podstatě tak. Ony to už doopravdy mýty jsou!

Já se domnívám, že třeba právě Bermudský trojúhelník a nebo případy předmětů, padajících z nebe splňují všechny podmínky pro zařazení k současným mýtům. Takovým, jako byl třeba za okupace Pérák. Za sto nebo za dvě stě let se na ně lidi budou dívat stejně, jako my se teď díváme třeba na mýtus o Chiméře. Za tu dobu budou ověšeny ještě větším nánosem fantazie a přitom třeba, jak se domnívám, každý ten mýtus, ať starý nebo současný má reálné jadérko, na které se nabalila fantazie.

Ano. Nechtěla jsem napsat jenom knížku. Je to takový manuál pro fantazii. Ke každému tématu jsem nejprve shromáždila fakta a data. Pravdivá fakta a data. Na tom si opravdu zakládám, že ta data mám potvrzená od odborníků. Teprve na ně jsem potom navazovala řešení. Co třeba mohl být mýtický obr Talós, který hlídal na Krétě Európu? Co mohly být chiméry a co zachycují pravěké kresby v jeskyni Lascaux, třeba tzv. mrtvý muž? Jsou tam vždycky čtyři až šest řešení. Občas některá z nich upřednostňuji, ale většinou se snažím neupřednostňovat žádné řešení, protože nevím - třeba je některé pravdivé, třeba ne. A teď bych chtěla, aby si lidé buď sami řekli: ano, řešení číslo 1 vypadá logicky, taky si to myslím. A nebo aby na základě mých faktů zkonstruovali své vlastní řešení nebo napsali svou povídku. Všechno to má své pokračování na webu, kde budu knihu neustále doplňovat o nové poznatky a taky o nová řešení, která mi budou lidé posílat. Už se mi to shromažďuje.

Nechcete tedy sama za sebe všem těm věcem přijít na kloub - spíš vám jde o proces: předkládáte možná řešení a zbytek necháváte na čtenáři?

U některých mýtů si opravdu nejsem jistá, které řešení by mohlo být správné. U některých přesvědčená jsem a mám pro to své logické důvody, ale u historie člověk nikdy neví. Pokud někdo nevynalezne stroj času, nikdy se pravdu nedozvíte. Příkladem budiž současná historie, všechny ty různé causy; ani u nich se mnohdy nedozvíte pravdu. Zná ji jen ten, kdo byl u toho.

Tomu můžeme říkat třeba politické mýty.

To ano.

Bude mít vaše kniha své pokračování opravdu jenom na Internetu a nebo počítáte do budoucna s návratem k tématu i v knižní podobě?

Pokračování bude pouze na Internetu. Chci, aby to byl projekt, aby to byla živá věc a aby o tom lidi diskutovali. Máme už i diskusní skupinu, takový brainstorming. No a já mám takovou vizi a možná je to hodně namyšlené přání, že by ty debaty třeba mohly inspirovat konkrétní vědce k nějakým jejich výzkumům, aby se na 100 % zjistilo, že to či ono bylo takhle, takhle a takhle. Je to asi přání z oblasti sci-fi... Ale já si to opravdu myslím!

Na závěr ještě jednou připomeňme, že kniha Jity Splítkové Mýty v zrcadle vědy a fantazie má šest kapitol. První je věnována mytickému Talósovi a dávnověkým robotům a androidům, druhá právě chimérám a různým roubovaným bytostem a bájným tvorům. Kapitola, nazvaná Řecký oheň a jiné božské zbraně rozebírá tajemné zbraně o nichž se zmiňuje starověká literatura. Čtvrtá kapitola je věnována podivuhodným artefaktům Latinské Ameriky, pátá záhadám pravěkých umělců a stavitelů (jde tu zejména o malby z jeskyně Lascaux a pravěkou hrobku Newgrange) a šestá zmíněným novodobým mýtům, Bermudskému trojúhelníku a předmětům padajícím z nebe. K internetovému pokračování projektu, který odstartovala knížka, se můžete dostat prostřednictvím některé z těchto internetových adres: http://terminus.mensa.cz, http://www.futurologie.cz. Užijte si to.

Frederik Velinský