Most Dr. Edvarda Beneše původně spojoval dvě města – Ústí nad Labem a Střekov. Až do roku 1938 se na něm platilo mýto
Jednou z dominant města Ústí nad Labem je Most Dr. Edvarda Beneše, známý prostě jako Benešův most. My se teď společně s ředitelem ústeckého muzea Václavem Houfkem vypravíme o téměř 90 let zpět do historie – do doby, kdy se začal stavět.
„Stavba mostu je spojena s 30. roky 20. století, kdy v Ústí nad Labem začala houstnout doprava a starý labský most z roku 1874 už nestačil těm asi 300 registrovaných automobilů, které se v okrese Ústí nad Labem nacházely,“ přibližuje Václav Houfek.
Vyvstala tak otázka, jak propojit dva břehy Labe a dvě města – Ústí nad Labem a Střekov. Řešením se nakonec ukázala nová moderní ocelová mostní konstrukce. Projekt dokončil už v roce 1928 inženýr Josef Melan.
30. léta 20. století se ale nesla v duchu celosvětové ekonomické krize. „V té době měli vedení měst v rukou sociální demokraté – německý sociální demokrat Leopold Pölzl byl dlouholetý starosta. Pohraničí bylo těžce postiženo hospodářskou krizí a jedna z cest, jak zajistit alespoň nějakou nouzovou práci pro nezaměstnané a firmy, byly právě veřejné stavby,“ přibližuje Houfek.
Ocelový obloukový most byl slavnostně otevřen 9. srpna 1936. Ve své době byl jednou z největších staveb svého druhu v Československu. Jeho stavba ale byla velmi nákladná – proto bylo využití mostu zpoplatněné mýtem až do roku 1938.
Zajímavost
Dřevěná dlažba z borových, olejem impregnovaných špalíků bývala jedním z typických znaků jeho vozovky. Byla lehká a zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci, ale za mokrého počasí byla velmi kluzká, a tedy i nebezpečná pro chodce i automobily. Přesto vydržela na místě přes 30 let a až poté, co byla v roce 1968 zrušena tramvajová doprava přes most, byla nahrazena živičným povrchem.
„Na obou koncích mostu byly budky a každý, kdo chtěl projít, ať už pěšky, koňmo na voze či automobilem, musel zaplatit. Neplatila jen například policie, armáda, městská hromadná doprava a podobně," dodává Václav Houfek.
40 let nesl most jméno řeckého partyzána
Samotný most Edvarda Beneše se v průběhu času moc nezměnil, ve velkém se ale změnilo jeho okolí.
„Na ústecké straně došlo k demolici celé té čtvrti, která stála v místě, které Ústečané od druhé světové války znají jako křižovatku Předmostí. Původně šlo o hustě zastavěnou část města, kde byla třeba stará městská jatka. Na straně střekovské naopak stavba mostu vyvolala spíš stavební konjunkturu,“ shrnuje historik Houfek.
Začala se přestavovat a dostavovat dnešní čtvrť Kramoly. Okolí se měnilo a měnilo se i pojmenovaní mostu.
Jména mostu od jeho vzniku do současnosti
1936–1938: Most Dr. Edvarda Beneše
1938–1945: Hermann-Göring-Brücke
1945–1952: Most Dr. Edvarda Beneše
1952–1990: Most Nikose Belojannise
od 1990: Most Dr. Edvarda Beneše
Název po prezidentovi republiky Dr. Edvardovi Benešovi nesl most od svého postavení do roku 1938, následně byl přejmenován na Hermann-Göring-Brücke, tedy most Hermanna Göringa. Po druhé světové válce, od roku 1945 až do roku 1952, nesl most opět jméno Edvarda Beneše, aby poté znovu změnil jméno.
„Most se pak 40 let jmenoval po Nikosu Belojannisovi – řeckém partyzánovi a bojovníku za svobodu Řecka z nacistické okupace. Od roku 1990 je most opět Mostem Dr. Edvarda Beneše,“ uzavírá Václav Houfek.
Benešův most teď čeká velká rekonstrukce, největší za celou dobu jeho existence.
Pořad připravujeme ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
