Minikozičky jsou tak roztomilé, že jim odpustíte každou lumpárnu
Užitek z nich jsou radost a posekaná zahrada.
Také po běžně velké zahradě normálního městského domu se mohou na trávníku pást kozy. Tedy spíš kozičky. Veliké asi jako kokršpaněl, bílo-strakaté a nadmíru roztomilé.
Stejný pocit z nich měla i jejich chovatelka, Kateřina Dieneltová z Ústí nad Labem, když minikozičky uviděla poprvé: „Naprosto mě okouzlily. Hospodářský význam nemají naprosto žádný, ale tou roztomilostí mě, jak se říká, dostaly.“
Ovšem říká se o nich, že fungují jako živé sekačky, což může paní Dieneltová beze zbytku potvrdit. „Bohužel zvládnou nejen trávu, ale také veškeré keře a jsou schopné oloupat i stromky, pokud si na to nedáte pozor,“ varuje nicméně.
Sežerou všechno, na co dosáhnou, stoupnou si na zadní nohy a vyskočí, A vyskočit dokážou skoro kamkoli, protože jejich příbuzní jsou kamzíci.
Když si je Kateřina Dieneltová pořizovala, nevěděla o jejich chovu skoro nic. „Věděla jsem, že jsou malé a roztomilé“, směje se. Načítala si proto informace za ochodu a měla za sebou podporu své sestry, která je zkušená chovatelka užitkových koz.
Na stravu jsou poměrně nenáročné. Kromě trávy potřebují seno, minerální lis a čerstvou vodu.
Péči o ně zvládá, i když chodí běžně do práce. Přes den jsou kozy zavřené v chlívku, a jakmile přijdou děti ze školy, pouštějí je na pastvu. Pokud jsou doma všichni, pustí je proběhnout a hlídají, aby neškodily – lezou do záhonů, žerou, co nemají, všude skáčou. „Ale jsou tak zábavné, že jim všechno odpustíte,“ dušuje se chovatelka.
Užitek z minikoziček je ovšem jen radost a posekaná zahrada. „Pokud vám ovšem v trávníku nevadí bobky!“ dodává.
Radosti ovšem rozdají plné hrsti: „ Děti ze sousedství se k nám sbíhají a chodí si kozičky hladit, takže jsme teď asi nejpopulárnější zahrada v ulici,“ uzavírá Kateřina Dieneltová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.