Minietiketa: Podání ruky nadřízeným

26. březen 2013

Jana Šimánková z Ústí nad Labem píše: „Zúčastnila jsem se výběrového řízení na sekretářku a šéf firmy mi podal ruku jako první. V etiketě jste říkali, že žena je společensky významnější a proto podává ruku jako první ona. Mám pravdu, že šéf udělal chybu? A ještě se chci zeptat – ruku mi podíval bez saka, jen v košili a povolené kravatě. Je to takhle vhodné?

Milan Knotek, znalec etikety: „Bohužel, paní Šimánková, v prvním případě pravdu nemáte. Pokud je muž jako šéf firmy na svém území v roli hostitele, měl by podávat jako první ruku on. Tady je výjimka. K tomu by ale také měl připojit pozdrav, představit se, srdečně vás přivítat, usmát se, jako první navázat oční kontakt, položit třeba zahřívací otázku, atd. Hostitel nebo hostitelka nabízejí ruku vždy jako první, to se týká i domácích návštěv...“

Alena Perková, moderátorka: „Ale to vítání bez saka jen v košili… To asi pan šéf neposlouchá náš seriál.“

Milan Knotek: „Samozřejmě, to je velmi neslušné, a v případě šéfa společnosti, který vítá uchazeče o místo v sídle firmy, to platí dvojnásob. Výběrové řízení je velice formální událost a obě strany jsou svázány společenskými pravidly. Hlava firmy k vám měla přistoupit v obleku se zapnutým sakem a řádně uvázanou kravatou. I vy jste, paní Šimánková, byla určitě oblečena podle vážnosti situace.“

Alena Perková: „Dá se tahle neformálnost tolerovat v malých firmách?“

Milan Knotek: „Etiketa nerozlišuje malé a velké firmy, pravidla jsou pro všechny stejná. Samozřejmě, když je to rodinná společnost se třemi zaměstnanci, kde na vás okamžitě dýchne vstřícnost, nenucenost a pohoda, tak odpustíme víc prohřešků, než třeba v budově nadnárodní firmy.“

autoři: mkt , Alena Perková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.