Mgr. Zdeněk Mitáček - dopravní psycholog

Pohodové chvíle u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru...

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever, náš dnešní host Zdeněk Mitáček, člověk, který se zabývá, jak bych to řekla, psychologií bezpečnosti silničního provozu. Je to trošičku možná kostrbaté. Vystihuje to?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog z laboratoře dopravní psychologie: Ano, ano, dobrý den. Tak pracuju ve sdružení psychologů LADOP, což znamená LADOP, Laboratoř dopravní psychologie. Takže vlastně naší prioritou je, je poskytování psychodiagnostických vyšetření pro řidiče profesionály. No, a i pro řidiče amatéry v řadě případů a souvisejících záležitostí.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Může se na vás tedy obrátit vlastně kdokoli, anebo k vám potom třeba i soud pošle řidiče, který se nějakým způsobem provinil a soudce třeba chce vědět, jestli je to vůbec osoba způsobilá k řízení?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak zatím, zatím toto v zákonech není, i když to je novela, která, která je teďka v Parlamentu České republiky, tak se i toto připravuje. Nicméně zatím k nám řidiči chodí samozřejmě dobrovolně. No, a můžeme jim poradit, protože pracujeme s moderními diagnostickými přístroji vídeňské firmy Schuhfried. Samozřejmě s běžnými osobnostními dotazníky a dalšími psychodiagnostickými metodami, které jsou pro takové vyšetření potřebné.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Takže už žádné Rorschachovy vzorce, už jste opustili klasiku?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak psychologové samozřejmě pracují s různými metodami. Nicméně u nás tady tyto tabulky nepoužíváme, protože ty se hodí spíše do oblasti duševních nemocí, psychopatologie a přece jenom my, my hlavně se snažíme poskytovat takovou zpětnou vazbu v oblasti skladby osobností, osobnostních rysů, stavu, dejme tomu, paměti, způsobu, jak člověk reaguje v konfliktech. No, a potom měříme reakční čas při určité střídající se zátěži. Měříme kvalitu zrakového vnímání a reakce přímo v dopravních situacích, které vlastně na tom přístroji běží jakoby na monitoru, na obrazovce.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak mezi námi, občas co člověk vidí v běžném silničním provozu, některé projevy do té, bych řekla, psychopatologie nemají daleko. Ale to bychom se dostali za hranice dnešního tématu. Jakou výhodu má to vyšetření pomocí přístroje oproti třeba dotazníku, kdy člověk klasicky zatrhává políčka? Testy se dají naučit, je to tak.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Svým způsobem člověk může ten test tak nějak prokouknout, může ho odhadnout, která odpověď je vhodnější, která je míň vhodná. Takže když tam přijde řidič, který není tak úplně motivovaný k tomu, aby o sobě sděloval, jak to opravdu je, ale snaží se zapůsobit lepším dojmem, tak někdy ten test ovlivní. Samozřejmě ne vždy, ale někdy ho ovlivní. No, ale pokud sedí vlastně u psychodiagnostického přístroje, kde běží podněty a on má reagovat vlastně na podněty, které vidí na obrazovce nebo které slyší z reproduktoru, tak tam samozřejmě nemůže nic nafilmovat, nemůže nic předstírat. Tam ten přístroj přesně změří reakční čas a jak jaksi ten řidič je schopen poradit s takovou zátěží. Takže myslím, že je to objektivnější.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Objektivnější ano, zase jsou lidé tak trochu trémisti, takže tam možná v situaci, kterou na silnici by zvládl, tak přece jenom v pomyšlení, že jsem v laboratoři, odborník mě zkoumá, proti mně monitor počítače. Může to hrát roli?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Je to, je to určitá zátěž, ale rozhodně ten přístroj není tak, není tak složitý nebo není tak složitý jako ovládat automobil v silničním provozu. Takže určitě nikdo nemusí mít strach, že by u nás byl, byl posuzován nějak přísněji, než jak je to v realitě, jak je to jako možné, jak se to ve skutečnosti děje.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak sbíhají se nám dotazy posluchačů, takže po písničce se pustíme do nich.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever, posloucháte našeho dnešního hosta magistra Zdeňka Mitáčka, psychologa z laboratoře dopravní psychologie. A řekla jsem, že už půjdeme k dotazům posluchačů, ale posluchačům dáme slovo i trochu jiným způsobem, protože máme natočenou anketu na téma: jestli zavedený bodový systém zlepšil chování řidičů. Tak sem s anketou a pak vás požádám o komentář.

 

Redaktorka: Myslíte si, že bodový systém pomohl řidičům k větší kázni?

 

Osoba: Myslím, že ne.

 

Redaktorka: Proč?

 

Osoba: Protože si můžou ty body za půl roku umazat na těch autodromech.

 

Osoba: Ne, myslím si, že ne.

 

Osoba: No, těžko říct. Vzhledem k tomu, že jsem takovej řidič na začátku, ještě nedodělanou autoškolu, tak ale myslím si, že asi moc ne.

 

Osoba: Tak asi, asi jo.

 

Osoba: No, myslím, že v prvních letech po zavedení ano, ale teď už to v podstatě ani nikdo nekontroluje. Takže si myslím, že je bezúspěšný.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak slyšel jste názory posluchačů. Zajímal by mě názor váš, protože vy si určitě statistiky dopravní nehodovosti sledujete, srovnáváte, porovnáváte.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak ze statistik dopravní nehodovosti právě vyplývá, že bodový systém skutečně má velký efekt. A pokud se podíváme na takovou tu nejsmutnější statistiku, vlastně počet, počet zabitých při dopravních nehodách, tak tam se ten, ten, to číslo pohybovalo před zavedením bodového systému někde okolo 1300, 1200 osob a v loňském roce víme, že na našich silnicích zahynulo 750 lidí. Takže ten úbytek je tam opravdu velký, můžeme za to být rádi, i když ani samozřejmě těch 750 lidských životů není číslo, ze kterého by člověk musel mít radost. Nicméně dá se říct, že z velké míry opravdu bodový systém zapůsobil pozitivně. Myslím si, že to je díky tomu, že řidiči vlastně vidí za sebou jakousi historii a dávají si větší pozor na to, jak řídí. A myslím si, že tento efekt to má.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak řekla bych, že čísla tady mluví zcela jasně. Těžko bychom tam našli nějaký jiný faktor, který by působil tak masivně jako bodový systém. Takže ten pokles úmrtí při nehodě asi těžko přičítat prostě něčemu jinému.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak samozřejmě je možné, že, že i ekonomická krize trošku ovlivnila, ovlivnila dopravu, že, že ty náklady na dopravu jsou vyšší, anebo že i řidiči si obecně dávají pozor. Nicméně ten bodový systém přinesl určitá pravidla hry. Takže má, má efekt a má svůj význam.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak paní Marie tady vyslovuje názor, že ženy jsou určitě lepší řidičky než muži. A ptá se, proč vlastně ti muži řidiči pořád předjíždějí, i když přitom riskují? A podle mě musejí vědět, že jdou do rizika.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: No, tak to bychom se dostali k takové určité velké, velkému tématu agresivity obecně na silnicích. Dá se říct, že právě pokud bych se vrátil k tomu bodovému systému, tak tam když se podíváme na statistiku vybodovaných řidičů, tak o řidičský průkaz vlastně přišlo okolo 30 tisíc řidičů, z čehož je 28 tisíc mužů a pouze necelé 2 tisíce žen, což znamená, že samozřejmě řidičů jezdí víc než žen. Ale bohužel i ta, i ta určitá neopatrnost nebo tendence riskovat bude asi u těch řidičů vyšší než u těch žen řidiček. Psychologové mají takovou, jednu z takových teorií, že vlastně ten řidič řídí podobně, jak to viděl ve svém dětství, napodobuje třeba styl řízení svého tatínka většinou, kterého viděl za tím volantem. Takže možná, možná ta setrvačnost tam určitá je z těch... přechází z generace na generaci. Tak musíme samozřejmě doufat, že si lidi uvědomí, že na silnicích by se nemělo tak až tolik spěchat a že by si lidi opravdu měli dávat větší pozor při tom řízení. Nejde o to někoho předjet, ale dojet tam, kam chci dojet.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak a někdy ty ušetřené 2 minuty mohou značit i velký problém v dalším životě. Po písničce pokračujeme.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: A vy máte poslouchat Český rozhlas Sever, protože každý všední den dopoledne vám nabízíme zajímavého hosta. Dnes je tím hostem Zdeněk Mitáček, psycholog, který se zabývá psychologií silničního provozu nebo psychologií řidičů. Tak a pojďme k dalším posluchačským dotazům. Tohle je trošičku komplikované. Píše posluchačka: manžel dostal 25. března obsílku do vlastních rukou z magistrátu. Obsahovala, že 14. ledna udělal dopravní přestupek, ale ten den měl syn půjčené auto syn, tedy blízká osoba. Tak a v případě nezastavení se zřejmě na tom magistrátu k nějakému dojednání, projednání hrozí pětitisícová pokuta. Ale teď o čí body půjde? O body syna, který řídil, nebo o body majitele auta?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: No, tak musím říct, že tento dotaz je poměrně komplikovaný, nejsem až takový znalec v tomhle tom, v téhle té oblasti. Nicméně postup je takový, že máte možnost do 5 dní se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Takže je dobré si zjistit, promluvit si se synem, zjistit si, co se vlastně stalo. A úřad oslovit jakoby s odvoláním. No, a pak samozřejmě záleží na posouzení těch správních orgánů, jak takovou situaci vyřeší. Nicméně i proti rozhodnutí je možnost dalšího odvolání, pak situaci řeší krajský úřad a i proti tomu rozhodnutí krajského úřadu je možné se odvolat. Ale tam už pouze k soudu. Takže je, je to proces poměrně komplikovaný. Nicméně člověk vůči těm úřadům stojí jakoby sám a bez pomoci, může takto postupovat.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Ale řekla bych, že podle logiky věci asi budou ohroženy body toho syna, který řídil, nikoli majitele, vlastníka auta. Ale rozhodně tedy nedávat hlavu do písku, netvářit se, že, že se nic nestalo a radši se jít zeptat, o co vlastně jde.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Ano.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: I když je fakt, že po třech měsících si člověk těžko vzpomene, kde zrovna třeba zahnul tak nějak, kam neměl nebo zrychlil.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: No, já myslím, já myslím, já myslím, že tady tato záležitost opravdu je možná nějak komplikovaná, protože pokud by šlo o body toho syna, měl by dostat obsílku on, že jo. Takže vlastně je vidět, že ten úřad to řeší s tím, komu tu obsílku poslal. Tak bude opravdu dobré si k tomu zjistit další, další podrobnosti.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Pokud by šlo třeba o nějakou fotografii, která zachytí poznávací značku, pak je jasné, že ten magistrát nebo ten příslušný odbor jde jaksi po vlastníkovi auta. Tak pojďme k dalšímu dotazu. Posluchačka prosí o radu. Je přecvičená levačka, samozřejmě tedy přecvičená na pravou ruku, její 62 let, nejezdí, ale teď by tu možnost jezdit měla. Jenomže vzhledem k tomu leváctví, nějak nemá důvěru v sebe sama. Tak co s tím?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak já myslím, že to je jeden z případů, kdy je možné i dobré obrátit se třeba například na dopravní psychologii, například i na nás, kde máme přístroje, které mohou poskytnout zpětnou vazbu, jak dotyčná osoba reaguje, jestli reaguje dostatečně rychle, jestli má dobré zrakové vnímání. No, a samozřejmě další záležitostí je možnost v autoškole si objednat cvičné jízdy, projet se několikrát s instruktorem, vyzkoušet si vlastní reakce v takovémto provozu a potom, potom už se rozhodnout na základě vlastního uvážení.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Anebo najít nějakou vhodnou plochu, kde žádný provoz není a tak mezi kužely si možná zkusit prokličkovat, co to udělá.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Je to možné s někým z rodiny nebo tak, opravdu tam, kde není žádný provoz, ale je možná lepší obrátit se na odborníky.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Navíc myslím si, že i ten instruktor by řekl: paní, tak jako s trochou cviku by to šlo, nebo: paní, radši se nechte vozit. Měl by to říct.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Dá se to tak říct, ano, ano. U těch starších řidičů, tam vlastně i lékař jakoby měl posuzovat jejich zdravotní stav pravidelně každé 2 roky, takže i lékaři k nám posílají starší řidiče na testy, zda je to ještě dobré, aby řídili, nebo ne.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak ale je to zodpovědný přístup, mně se to líbí. Před námi jsou poslední dotazy, poslední předěl.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever, náš dnešní host, psycholog Zdeněk Mitáček, který se zabývá třeba testy pro řidiče, bezpečností silničního provozu z hlediska psychologie. Pojďme ale k dotazům posluchačů. Tak chtěl bych se zeptat, jestli v dnešní době je bezpečné vůbec řidičák dělat. Mám našetřeno, ale pořád se nemůžu odhodlat, když vidím tolik nehod. Tak co vy na to?

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: No, já, já myslím, že všeobecně tady v Ústí jsou ty autoškoly kvalitní a že určitě je, je dobrý tam zajít, poradit, seznámit se s instruktorem, který by s tímto řidičem dělal ty cvičné jízdy. A myslím si, že se nemá čeho bát, aspoň během té autoškoly. No, a pak sám podle, podle svého, svého sebenáhledu, poznání svých schopností, zkrátka začne jezdit, no.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak nás poslouchají lidé v Ústeckém kraji i v kraji Libereckém, možná i leckdes jinde, ale předpokládám, že i ten instruktor ví, že toho úplného začátečníka nejdřív musí vzít na místa, řekla bych, bezpečnější.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak objevily se samozřejmě v médiích zprávy o autoškolách, které, které jaksi zvlášť u motorkářů dělají, dělají velmi rychlé, velmi zkráceně až podivným způsobem testy, jízdy. Tam nebo hlavně ty jízdy, že jo. Tam jde opravdu o to, že i v této oblasti podnikání měl by být ten dozor přísnější. Nicméně určitě pokud se člověk necítí na to hned jezdit, tak v kvalitní autoškole ta příprava by měla být kvalitní a měla by být dostatečná, no.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak a možná taková doplňující otázka, pokud autoškolu absolvuju, tak jezdit, jezdit, protože ve chvíli, kdy 3 roky za volant nesednu, tak potom nemohu čekat, že ze mě bude báječný řidič nebo alespoň solidní.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Ano, určitě je dobré vzít si třeba do auta někoho, kdo, kdo je dobrý řidič, kdo je klidný za volantem a vyzkoušet si ježdění, dejme tomu, v oblasti, kde je třeba menší hustota provozu, udělat si nějakou takovou dobu, kdy budu jezdit tímhle tím způsobem a prostě začít samostatně.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Sbírat zkušenosti.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Ano, ano.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak a úplně naschvál jsem si nechala do závěru tedy názor od pana Bohouše z Načetína, který píše, že je řidič bez ztráty bodu, ani pokutami za 45 let nepřispívám, ale prostě na silnici se setkávám s velkou agresivitou a zjišťuju, že proti hulvátům není obrana. Tak je to trochu smutné možná.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Tak je to takové konstatování slušného řidiče, který vlastně vidí věci možná tak, jak jsou. Tam jde o to jakoby, že ten provoz je dobré, je dobré vidět tak, aby, aby člověk tu situaci spíše zklidňovat, když sám, když sám samotnému to vadí, tady tito někteří rychlí řidiči, agresivní řidiči, tak ale aby se k nim nezačal řadit tím, že je nepustí před sebe a tím, že vlastně bude dělat nějaký, nějaký sám rizikový manévry, to není ta dobrá cesta. Dobrá cesta je vlastně pokusit se sám za sebe ten silniční provoz zklidnit.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak to je, myslím, dobrá rada na závěr dnešního povídání s hostem Zdeňkem Mitáčkem. Ode mě ještě informace, že kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, plus ta škrabka na auto pocestuje tedy za panem Bohoušem, když je takový ukázněný řidič, tak ať si to všechno užije. Vám, pane magistře, díky za čas, za zajímavé povídání a někdy třeba u nás zase na slyšenou.

 

Mgr. Zdeněk Mitáček, psycholog: Děkuju, na shledanou.