Sebepoškozování je voláním o pomoc, říká psychoterapeutka

2. červen 2026

S úzkostmi, sebepoškozováním nebo myšlenkami na sebevraždu se dnes podle učitelů i odborníků potýká stále více dětí a dospívajících. Psychoterapeutka Zuzana Hrochová vysvětlí, proč děti sahají k sebepoškozování, jak poznat, že prožívají těžké období, a proč je nejdůležitější nebát se s nimi mluvit.

Sebepoškozování bývá podle psychoterapeutky způsobem, jak děti a dospívající ventilují silnou psychickou bolest.

„V případě, kdy se dítě dostane do těžké životní situace, kterou není schopné psychicky zpracovat, může být sebepoškozování jednou z cest, jak tuto duševní bolest odventilovat. Nepomůže to na dlouho, jen na chvíli. Je to taková zkratka, protože o tom nemají s kým mluvit nebo nevědí, co s tím,“ vysvětluje Zuzana Hrochová.

Dospělí by podle ní měli reagovat především klidně – otevřít rozhovor a brát vážně jakékoli zmínky o sebevraždě nebo černých myšlenkách. Důležité je, neptat se proč, ale spíš co se děje, a nenutit přitom dítě, aby se okamžitě svěřilo.

Zásadní vliv na dítě má například rozvod nebo úmrtí v rodině

Velkým zásahem do dětského světa jsou podle Hrochové rozvody rodičů nebo úmrtí v rodině. Děti ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, přičemž každé věkové období prožívá podobné situace jinak.

Menší děti své emoce často neumějí pojmenovat, starší se mohou uzavírat do sebe nebo reagovat změnou chování. Varovnými signály jsou například stažení z kolektivu, ztráta zájmů, plačtivost nebo naopak výrazné změny nálad.

Jak s takto postiženými dětmi mluvit, jak jim pomoci a jak vážně brát řeči o sebevraždě? Nejen to se dozvíte z přiloženého audiozáznamu.

autor: Lenka Šobová