Maslowova pyramida lidských potřeb

Seberealizace
Seberealizace
0:00
/
0:00

Americký psycholog Abraham Maslow definoval ve 40. letech minulého století pětistupňovou hierarchii lidských potřeb.

Patrně znáte ten pocit, kdy si v opeře užíváte představení a hudba vás povznáší k něčemu velkému, když tu náhle se vám začne chtít na záchod. Neodbytně. Naléhavě. Hudba je stále vynikající, ale vy už ji jaksi nemůžete vnímat, protože je tu cosi přednějšího. Tuhle zkušenost vysvětluje jeden z nejvlivnějších psychologů 20. století, Američan Abraham Maslow. No, Američan... Jak napovídá jméno, je to syn ruských Židů, kteří emigrovali do Států na začátku století a synek se jim tam úspěšně etabloval.

Ve své práci, zahrnované do tzv. humanistické psychologie, se věnoval lidským potřebám. Snažil se je vnímat celostně, tzn. jako průsečík individuálních i sociálních vlivů. Postupně mu vyvstal hierarchicky uspořádaný systém pěti kategorií potřeb, patrných snad u každého člověka. Ta hierarchie vychází z učení nezbytnosti či zbytnosti oněch potřeb. Tady jen pro jistotu připomeneme, že potřebou rozumíme vnímaný pocit nedostatku, pobízející nás k nějaké aktivitě a následnému uspokojení.

Bezpečí

Pyramida potřeb

Tzv. Maslowova pyramida potřeb začíná těmi nejzásadnějšími, tj. klíčovými pro fungování našeho organismu. Jsou to takové biologické procesy jako je dýchání, přijímání potravy nebo třeba to vylučování zmíněné na začátku. Je nasnadě, že bez jejich zajištění nemá smysl řešit jakékoliv další potřeby, protože jejich subjekt by stejně nežil.

Druhou kategorii, tj. druhou nejdůležitější, tvoří potřeba bezpečí a jistoty. Spadá sem poměrně široká škála věcí jako je zdraví, absence permanentního ohrožení a strachu, ale třeba také jistota práce jako zdroje obživy. Člověk bez nich sice může žít, ale bude to spíš takové přežívání, provázené vysokou mírou frustrace. A to není něco, o co bychom stáli.

Uprostřed pyramidy je potřeba lásky a sounáležitosti. Je to možnost sdílet svůj život s někým jiným, relativně pevně se přimknout k blízké osobě či blízkým osobám a synergicky a empaticky vylepšovat vlastní život ve světě vezdejším. Radost a klid díky existenci takové blízké osoby, či naopak neštěstí plynoucí z její ztráty, jsou důkazem významu takových potřeb. Opět: dá se bez toho vcelku pohodlně žít, ale... jaksi tomu bude něco chybět.

Radost a uspokojení

Vrchol pyramidy: uznání a seberealizace

Druhou nejvyšší kategorií je potřeba uznání. Jsou to společensky akcentované potřeby, kdy chceme být přijati a oceněni od dalších lidí. Jejich ocenění totiž slouží jako jakási zpětná vazba zhodnocující náš život; konec konců jsme tvorové společenští, jak říkal už Aristoteles, a nejedná-li se o sociopaty, pak úspěšná interakce s lidmi je poměrně zajímavým bonusem. Řekne-li vám někdo „jsi dobrý člověk“, pak vám připraví báječný dopaminový koktejl radosti a uspokojení. Pokud to ovšem nebude myslet ironicky.

Vrcholem Maslowovy pyramidy potřeb je pak seberealizace. Jakési naplnění vlastního osudu, dosažení stavu ideálního jáství, kdy se člověk dokáže stát takříkajíc sám sebou a zůstat tak bez ohrožení nižších potřeb. Dle Maslowa je pro lidi typické, že mají-li k tomuto levelu blízko, zaměřují se na něj čím dál víc a čím dál měně důležitosti přikládají těm nižším stupňům pyramidy. Ostatně Maslow nepochybně věděl o čem mluví, protože se mj. realizoval pravidelným běháním a tak trochu podcenil několik infarktů. Až ho nakonec ten poslední doběhl právě při běhání.