Malá Strana archeologická

Asi nejsložitější situace je v historickém centru Prahy, kde byl terén pozměňován dlouhá staletí s nebývalým úsilím. Stopy dávné minulosti však i tady zůstaly tu a tam docela dobře zachovány. Archeologové z nich dovedou vyčíst mnoho zajímavého. Ke spoustě pozoruhodných objevů došlo i na území pražské Malé Strany.
Jaká hlavní úskalí musí při výzkumech na podobných místech archeologové překonávat popisuje Jan Havrda z Archeologického oddělení Národního památkového ústavu v Praze.

Obecně je možno říci, že archeologický výzkum v živém městě je jedním z nejobtížnějších výzkumů, protože tam narážíme na četná úskalí. Například na Malé Straně, která je osídlena už od 8. století, došlo k mnohonásobnému přemístění nadložních vrstev, které svědčí o lidské aktivitě. Byly zde postaveny a následně zbourány mnohé historické stavby. Navíc je terén Malé Strany značně geomorfologicky složitý, takže nejenom ta lidská aktivita, ale i procesy přírodní, geologické, se nám tu projevují jako výrazný aspekt, který ovlivňuje poznání. V historickém období zde docházelo k sesuvům ze svahu Petřína i ze svahu Pražského hradu a tyto sesuvy pohřbily starší středověké situace. My se snažíme rekonstruovat původní georeliéf, ale je to velmi obtížné, protože některé části Malé Strany byly tak pozměněny terénními zásahy, jak ve středověku, tak i v novověku, že v některých částech původní terén rekonstruovat nelze. Jsou ale i úseky, kde jakousi rekonstrukční mapu dáváme dohromady. Můžeme říci, že ve spodní části Malé Strany jsou historické navážky, sídlištní souvrství mocná 5 až 6 metrů, ale v částech, které jsou směrem k hradnímu návrší, byly často navážky odstraněny při vrcholně středověkých úpravách, takže tam máme například těsně pod úrovní dnešních vozovek skalní podklad. My samozřejmě při archeologickém výzkumu odkrýváme jednotlivé sídlištní situace od těch nejmladších k těm nejstarším, až přijdeme na terén, který už nebyl poznamenám činností člověka, ale vznikl přírodními procesy. Jedná se nejčastěji o nějaký půdní horizont, například o půdu typu hnědozem, a to je vlastně ten původní povrch, po kterém chodili nejstarší obyvatelé Malé Strany někdy v raném středověku.

Střechy domů|foto: Jan Rosenauer

Výzkumy na Malé Straně přinesly v minulých dvou desetiletích nepřeberné množství unikátních informací o nejstarší historii podhradí Pražského hradu, o rozsahu středověkého osídlení, o městských hradbách nebo starých cestách. Pokračuje Jan Havrda.

V roce 1992 objevila kolegyně Jarmila Čiháková raně středověkou hradbu v blízkosti Mostecké ulice a od té doby jsme na dalších přibližně deseti místech objevili systém raně středověkého opevnění, příkopy a dřevohlinité hradby s čelní kamennou zdí. Rozsah toho opevnění už máme naznačen a máme tedy představu, jak Malá Strana vypadala někdy v 10. století. Možná je důležité podotknout, že Malá Strana je starší než Staré Město. Osídlení na Starém Městě je až z 12. nebo z konce 11. století, kdy došlo k přesunu hlavního tržiště, protože Malá Strana už pro svou geomorfologickou podmíněnost nedostačovala tomu množství obyvatelstva, které v podhradí žilo. Jádro raně středověké Malé Strany se nacházelo v prostoru Malostranského náměstí. Po nějaké době tento prostor začal nedostačovat a byla postavena nová linie opevnění; ten opevněný prostor se zvětšil směrem k jihu a zahrnul tak i dnešní Maltézské náměstí. To je nejstarší podoba Malé Strany. Pod vozovkou dnešní Mostecké ulice byl učiněn objev rozsáhlé dřevěné konstrukce, kterou interpretujeme jako dřevěnou cestu; zpevněný povrch několikrát opravovaný, který máme datovaný do 10. století. Předpokládáme, že se zde nacházelo seřadiště karavan, které se musely uspořádat, když chtěly přejít řeku přes dřevěný most, který se nacházel někde v místě mostu Juditina, předchůdce Karlova mostu. Že existoval dřevěný most, to víme z písemných pramenů, například ze svatováclavských legend, ale archeologicky doložen zatím nebyl. Archeologicky máme doložen most Juditin, ale to už je trošku jiná kapitola.

Mezi největší malostranské objevy posledních let patří objev základů dávno zbořené rotundy svatého Václava, postavené někdy kolem roku 1100. Kde tato rotunda stála opět vysvětluje pražský archeolog Jan Havrda.

Rotundu tedy střeží bájní gryfové, podivuhodní kříženci orlů a lvů. Největší pokladnice malostranských nálezů však nikdo nehlídá. Skrývají se ve středověkých studnách a odpadních jímkách. Proč právě tam?

...například ze dřeva, textilu, kůže nebo kostí. Ty by za normálních okolností shnily a nebo by se rozpadly v prach. To jen vlhké prostředí odpadních jímek a zasypaných studní z nich nakonec učiní cenné svědky zašlé minulosti. Něco podobného by naše předky stěží napadlo, když se těchto věcí jako odpadu zbavovali. Dnes jsou z nich, samozřejmě po patřičném a dost složitém ošetření, klenoty muzejních sbírek. Včetně nálezů z Malé Strany. Povídali jsme si o tom s Janem Havrdou z Archeologického oddělení Národního památkového ústavu v Praze.

Vysíláno v Planetáriu č. 08/2010, 20. - 26. února.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:18).