Léta prožil v psychiatrických léčebnách. Nakonec se ale vrátil do běžného života - díky práci a chráněnému bydlení

20. říjen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pan Vladimír

Před 31 lety se panu Vladimírovi zásadně změnil život. Lékaři mu diagnostikovali dušení onemocnění. Dlouho byl odkázaný na péči ostatních. Dnes díky pomoci organizace Fokus Labe pracuje jako vedoucí bufetu v Ústí nad Labem, má svůj byt a vlastní život. Jeho příběh sdružení nedávno představilo při Týdnech duševního zdraví.

„Nejvíc tady frčí třeba koláče z listového těsta, to jsou takzvané cibuláky,“ ukazuje za pultem prodejny v centru Ústí nad Labem muž s dlouhými vlasy svázanými do culíku.

Kromě toho, že tady 58lelý pan Vladimír občas třeba saláty a další jídla sám prodává, má taky na starosti vedení celého obchodu.

Cesta sem pro něj nebyla jednoduchá. Před jednatřiceti lety se jeho život změnil, když mu lékaři diagnostikovali paranoidní schizofrenii.

15 let strávil po ústavech, pak mu nabídl pomoc Fokus

„Vůbec jsem nebyl ochotný svojí diagnózu přijmout, takže jsem od doktorů utíkal. Žil jsem si svým životem, o kterém jsem si myslel, že je to realita. Nebyla to realita. Neměnilo se okolí, měnil jsem se já, aniž jsem si to uvědomoval. Do Fokusu jsem se dostal rovnou z léčebny v Bohnicích. Tam jsem strávil tři roky života.“

Když Vladimír počítá, kolik let prožil v různých léčebnách a ústavech, vyjde mu číslo patnáct. Ze začarovaného kruhu se dostal i díky neziskové organizace Fokus Labe, která mu nabídla pomoc. Začal pracovat v přípravně jídel v ústeckém Vaňově, kde se na tři roky stal kuchařem. Pak se přesunul do obchodu, kde se hotová jídla prodávají.

Pan Vladimír

„Myslím si, že ta práce je jedna z největších motivací, která může být. Organizace nám poskytuje práci a chráněné bydlení. Člověk musí začít úplně znova, protože vlivem pobytu v léčebnách dochází ke ztrátě veškerých návyků, které jsou v běžném životě normální. Takže to všechno se člověk musí učit znova.“

Dnes bydlí Vladimír ve svém bytě. Nedávno se rozhodl, že uveřejní svůj příběh v kampani, která představuje život lidí s duševním onemocněním.

„Moje chování tenkrát, když mě zavřeli do blázince, bylo v podstatě jenom zrcadlem jejich reakce na mě. Já jsem se jenom bránil.“

Text, který slyšeli i studenti ústecké univerzity je sugestivní. Pro Vladimíra je to dnes minulost, o které dokáže mluvit s ostatními. Fotografie byly pořízeny v rámci projektu „Neviditelní lidé – aneb jsou schizofrenici nebezpeční?“, který je podpořen grantem z Norských fondů. Nositelem projektu je Fokus Labe.

autor: tsch
Spustit audio