Kvízová dáma Dagmar Jandová: Hádanky jsou můj život

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy - geografii a biologii. Ráda chodí po horách, fotografuje. Hlavně vymýšlí kvízové otázky, hry pro děti, píše texty o různých zajímavostech. Dlouhé roky pracovala na prognóze Českého hydrometeorologického ústavu.

Stýská se vám po každodenní meteorologické praxi?

Musím přiznat, že úplně nestýská, protože já mám tolik jiných činností kolem sebe poslední dobou, že na to ani nestíhám myslet. Že bych si každý den řekla: „Dneska je zajímavé počasí, dneska bych tam chtěla být,“ tak to se mi úplně nestává.

Kterou meteorologickou situaci jste neměla jako prognostik ráda?

Na pozorování mám ráda bouřky, ale ty dny, kdy člověk opravdu neví, kde se to přesně vytvoří, kolik se toho vytvoří a kde přesně, tam ta zodpovědnost mě trošku doháněla k šílenství, protože samozřejmě bych to chtěla říct každému co nejpřesněji, ale ne vždycky to šlo.

Kdy jste se ocitla na tenkém ledě při tvorbě kvízových otázek?

Teď jsem dělala něco, to vlastně ještě ani nevyšlo, tak můžu posluchače nalákat. Lidi si žádali vydání kapesní kvízové hry na téma opravdové zločiny. Bylo to 300 otázek. Musím říct, že to nebyla jednoduchá práce, protože vrtat se ve zločinech, zločincích a sériových vrazích a podobně bylo hrozné. Byla jsem ráda, když jsem to dokončila.

Když se občas dívám na vaši soutěž, tak bych si říkala: „Budu hrát naplno, anebo občas někoho nechám postoupit.“ Ale četla jsem v nějakém starším rozhovoru s vámi, že vlastně to z člověka tak nějak vyletí a že vůbec v tu chvíli za toho druhého nepřemýšlí. Je to prostě hra.

No, je to hra. My jsme Lovci a jsme tam od toho, abychom předvedli co nejlepší výkon. Je to těžké samozřejmě.

Člověk to může přát soutěžícím, jak chce, ale stejně prostě hraje, protože je tam od toho.

Byl nějaký moment ve vystupování v pořadu Na lovu, který byste si zopakovala ještě jednou, který byste znovu chtěla zažít, nějaká radost, která tak spontánně přišla?

Zopakovala bych si třeba letošního Silvestra, protože jsem tam byla za Marge Simpsonovou a hrozně se mi to líbilo. Bylo mi líto, když jsem pak ten kostým ze sebe musela sundat.

Poslední otázku klade umělá inteligence. Co vás víc vzrušuje? Hádanka, která vás nutí přemýšlet, anebo předpověď, kterou je třeba rozlousknout?

Teď už asi hádanka, nad kterou je potřeba přemýšlet. To je prostě můj život, mě to prostě strašně baví. Jak kvízy vyrábět, tak mě na tom lovu i strašně baví to hrát. Pro mě to není jako práce, že tam jdu do práce a dostanu za to nějaký peníze. Já si tam jdu zahrát a hrozně mě to baví. Myslím, že to máme takhle všichni Lovci. Proto nás taky vybrali, protože to z nás cítili, že jsme takoví nadšenci.

Dagmar Jandová|foto:Elena Horálková

Ještě jedna otázka umělé inteligence, která mě docela baví. V kvízu rozhodují vteřiny, v přírodě trpělivost. Kde se vám přemýšlí nejlépe?

Já na přemýšlení vyloženě potřebuju ticho. Myslím si, že kdybych měla šanci dělat otázky nebo odpovídat někdy v noci v lese, tak by to bylo úplně ideální. Což se mi teda samozřejmě nikdy nepoštěstí. Já miluju les. Ráda chodím do lesa, kde je ticho, jenom zpěv ptáků a žádná auta. Kdybych si měla vybrat nějaké prostředí, tak určitě tohle.

Jak to měla s dlouhodobými předpověďmi? Který český region je podle ní pro předpověď komplikovaný? Proč se musí v knihkupectví krotit? Proč už nemá tolik času na čtení? Poslechněte si celý rozhovor s Dagmar Jandovou.