Moje limity? Třeba účast ve StarDance, říká Aleš Háma

Byl jeden moment, kdy jsem se dostala až do ložnice Aleše Hámy. Kvůli covidu jsme nemohli do televizních ani rozhlasových studií, nemohli jsme se potkávat, ale chtěli jsme pomáhat. Česká televize vymyslela variantu letité charitativní akce Pomozte dětem tak, že moderátora Aleše Hámu navštívila přímo v jeho domě.

Jaký byl ten moment, kdy se vám do rodiny a do domu nastěhovala Česká televize?

Musím říct, že se mi do toho ze začátku úplně nechtělo, protože já jsem k tomu byl tak jako velmi diplomaticky dotlačen Českou televizí, protože říkali: „Heleďte, kvůli těm regulím to může být buď na sportovišti, nebo někde, někde, někde, anebo u vás doma. A to by bylo úplně nejlepší.“ Protože vím, jak to vypadá, když se natáčí, co lidí tam přijde, jaký chlív dokážou nadělat, tak jsem se toho dost bál. Nicméně jsme řekli s manželkou, že tedy ano.

Aleš Háma|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Já jsem navařil kančí guláš. Vystlali jsme dům lepenkou, aby se nikdo nemusel zouvat. Před dům přijel velký přenosový vůz. Přepojil se elektrický proud na to, aby to všechno utáhl náš jistič. Živě se přímým přenosem vysílalo ode mě z pracovny. Já jsem si vlastně říkal: „Jo, je to v pořádku, ty věci tak mají být. To už nikdy nezažiju, abych dělal hlavní večerní pořad přímým přenosem od sebe z baráku.“ Super to bylo.

Limity jsou skvělý seriál, alespoň za mě. Režie, scénář Petr Zelenka. V hlavní roli Aleš Háma. Téměř každý váš rozhovor začínal připomínkou toho, že to byla velká herecká příležitost.

Celé je to hrozně zajímavé. Já to vnímám, že jsem takový pokusný králík v tom hereckém světě. Já jsem vystudovaný herec, celý život hraju divadlo, co si ten svět pamatuju. Opravdu první velká herecká příležitost přišla od toho Petra. Přišla náhodou, jak už to v životě bývá.

Já to vnímám, že jsem takový pokusný králík v tom hereckém světě.

Myslím si, že ten seriál se nestal kultovním jako všechny ostatní Petrovy seriály. Já jsem si to jako chvilku vyčítal. Říkal jsem si, jestli to nebylo mým hereckým výkonem. Asi ne, snad ne. Dokonce Petr se mě zastával, říkal: „Za Hámou si stojím.“ Já si toho nesmírně vážím.

Kde jsou limity Aleše Hámy?

Zrovna v tom StarDance třeba jsou limity. To si myslím, že každý člověk by měl mít ty limity. Já jsem dostal nabídku do StarDance třikrát. S velkou, teď použiju to nadužívané slovo, pokorou a díky jsem odmítnul, protože vím, kolik mých kolegů by moc stálo o to, aby tam byli a aby tam mohli být v tomto krásném pořadu. Já prostě vím, že netančím dobře, mně to nepřináší ani zásadní radost.

Čtěte také

Ke StarDance mě ukecali za měsíc, vzpomíná Imrich Bugár

Já bych nebyl ani dobrý jako Jirka Dvořák. Nebyl bych ani vtipný jako Lukáš Pavlásek. Já bych byl takový něco mezi. Navíc ta strašná dřina, kterou to obnáší, což zase já vím, protože mám manželku tanečnici a hrál jsem v muzikále, kde se jako hodně tančilo, tak já nechci. Já ušetřím i diváky. Takže to je třeba, si myslím, takový limit, který by člověk měl znát a měl by to umět odhadnout.

Jak by se jmenoval dokument, který by Aleš Háma bral jako ten, který dobře popisuje jeho život? Pokud už tedy nějaký nevznikl a nepřehlédla jsem ho.

No, to zatím nevím. Ale je pravda, že já mám jednou takovou písničku na první desce, ta se jmenuje Stigma kreténa. Nás to tenkrát hrozně pobavilo s Ondrou Brouskem, že to zní jako Carmina Burana, že uvádí oratorium Stigma kreténa. Já jsem na základě toho napsal písničku. Je to vlastně o tom, jak se zapsal člověk jako mladý scénkami, tak hodně lidí mě má za toho smíška. Já se tomu nebráním, mě to vůbec nijak neuráží, nevadí mi to, prostě s tím tak jako žiju. Myslím si ale, že to je to, proč asi nikdy nebudu předávat Ceny Paměti národa jako moderátor, i když člověk nikdy neví.

Poslední otázka od umělé inteligence. Kdybyste měl dát jednu radu mladému moderátorovi, co rozhodně nemá říkat do živého vysílání, jak by zněla?

Můj syn se octl ve zpravodajství na Nově a dělá tam reportéra, což je ta poslední věc, kterou bych do něj řekl. Myslím si a snad i soudně říkám, že mu to docela jde. Hlavně ho to baví. To mě na tom nejvíc těší.

Nedávno jsem mu říkal, aby neříkal „my jsme“ (s J na začátku), protože to je takový zlozvyk, který nás odnaučili hned v prváku na konzervatoři. Říká se „my sme, já sem“, tak by to mělo být. Ale těch rad by nebylo moc, protože jsou vlastně k ničemu. Ten člověk si to musí odmluvit. Myslím si, že existuje rada, a to mi ty určitě potvrdíš, že člověk by měl víc poslouchat než mluvit u toho moderování, byť se to zdá nelogické, tak to tak vlastně je.

Proč Česká televize vysílala z jeho domu? Jaký byl záskok ve StarDance? Jaké je moderování přímého přenosu Českých slavíků s Ondřejem Sokolem? Poslechněte si celý rozhovor s Alešem Hámou.