Kudo-Fujikawa a NEAT - komety těchto dní

Pro začátek si pojďme říci, kdo a jak tyto dvě komety objevil.

Jako první byla objevena kometa C/2002 V1 NEAT. Bylo to 6. listopadu loňského roku a jak už její jméno napovídá, k objevu došlo pomocí vyhledávacího systému NEAT. Podle prvních snímků se zdálo, že se jedná o planetku s neobvyklým pohybem po hvězdné obloze. Až později se zjistilo, že jde o kometu, protože těleso začalo projevovat kometární aktivitu. Druhou kometu, C/2002 X5 Kudo-Fujikawa, objevili nezávisle na sobě dva japonští amatérští astronomové. Tím prvním byl Tetuo Kudo, 13. prosince 2002, za pomoci dvanácticentimetrového binokulárního dalekohledu. O den později kometu nezávisle na Kudovi našel i další amatérský astronom z Japonska, Shigehisa Fujikawa, který k vyhledávání používá šestnácticentimetrový dalekohled. V případě Fujikawy šlo dokonce už o pátý objev komety.

Bylo řečeno, že tu první kometu objevil vyhledávací systém NEAT. Jak vlastně takový vyhledávací systém pracuje a jak se údaje z něj vyhodnocují?

Na tomto konkrétním projektu NEAT spolupracují tři americké organizace. Především je to JPL, což je Laboratoř pro tryskové pohony, sídlící v Pasadeně. Dále potom NASA a US Air Force. Ta zkratka NEAT znamená Near Earth Asteroid Tracking, což je v překladu "sledování blízkozemních asteroidů". Tento systém používá v současnosti tři dalekohledy; dva z nich mají průměr optiky 120 a třetí 100 centimetrů. Dva jsou umístěny na Havajských ostrovech, ten třetí na známé observatoři Mount Palomar v Kalifornii. Pro pozorování se využívají noci, kdy neruší Měsíc, což je přibližně 18 nocí v každém kalendářním měsíci. Dalekohledy pracují nezávisle na sobě a každý snímkuje jinou část oblohy. Ty oblasti se dopředu pečlivě vybírají. Většinou se nacházejí na opačné straně, než je v onu dobu Slunce, protože je tam nejtmavší obloha a vyhledávané planetky jsou tam také nejjasnější. Jsou totiž prakticky v úplňku a odráží k nám největší množství světla. Ke snímání obrazu se používají speciální astronomické CCD kamery, vybavené velice kvalitními a citlivými čipy, které mají více než 16 milionů zobrazovacích bodů, pixelů. Pozorování probíhá tak, že se po setmění pořídí vždy tři snímky stejné oblasti v průběhu asi jedné hodiny. To proto, aby se planetka na snímcích posunula a mohla být lokalizována automatickým softwarem. Dají se tak změřit její přesné pozice. Za jednu průměrnou pozorovací noc je každý z dalekohledů je schopný nasnímat zhruba 270 trojic snímků. Zorné pole dalekohledu je velké asi 1,5x1,5 stupně, což je plocha velká asi jako 11 měsíčních úplňků. Každou noc takový dalekohled vyprodukuje zhruba 30 gigabytů dat, tedy poměrně velké množství. Data se zálohují na magnetické pásky a potom se odesílají do centrály JPL, kde se dále archivují. Zpracování snímků probíhá prakticky v reálném čase, v dni, který následuje po skončení pozorovací noci. Snímky jsou automaticky proměřeny přímo na počítačích u dalekohledů a získané pozice, ať už známých a nebo nově objevených komet a planetek jsou potom odeslány do Centrály pro malá tělesa - ta také sídlí v USA a tato pozorování celosvětově koordinuje. Pozorovatelé u dalekohledů jsou většinou rozděleni na dva týmy. Popravdě řečeno, nejsou to vlastně klasičtí pozorovatelé. Jsou to spíš operátoři, kteří se starají o to, aby dalekohledy dobře fungovaly a aby počítače správně řídily pozorování. Jeden tým je u dalekohledu v noci, když se pozoruje a druhý tým se potom stará o zpracování výsledků následující den.

O obou kometách, o nichž vedeme řeč se zpočátku tvrdilo, že nám na obloze připraví úžasnou podívanou. Jedna z komet měla být v půli února viditelná i na denní obloze. Nakonec se však předpovědi nenaplnily a komety jsou viditelné podstatně hůř. Jak se vůbec dopředu odhaduje, jak bude ta či ona kometa viditelná? Podle čeho se to pozná?

Úžasnou podívanou mohla předvést především kometa NEAT. Stále ještě může, ale ta pravděpodobnost se stále zmenšuje. Ty optimistické předpovědi vycházely z měření jasnosti obou komet v době krátce po jejich objevu. Právě z těchto údajů lze obvykle usuzovat, jaké bude další chování komety. Kometa je však v tomto ohledu velice nevyzpytatelným tělesem a tak i u obou aktuálních komet došlo při přibližování se k Slunci ke zbrždění nárůstu jejich kometární aktivity. To se někdy u komet stává a je velice těžké, spolehlivě to dopředu předpovědět. V podstatě to ani nejde. A úplně nejtěžší je to u komet, které pozorujeme poprvé a nemáme s jejich chováním žádné zkušenosti. U komet, které pozorujeme dlouhodobě a třeba při několikátém návratu ke Slunci jsou ty předpovědi jasnosti podstatně spolehlivější. I tady se však může stát, že kometa nečekaně změní svoji jasnost. Několikrát se dokonce stalo, že kometa změnila jasnost během několika hodin a nebo desítek hodin i více než stokrát, někdy dokonce tisíckrát. Nenadálá zjasnění jsou většinou způsobena rozpadem kometárního jádra, které nemá příliš velkou pevnost. Začne se uvolňovat velké množství těkavých plynů a prachu, čímž se kometa velice zjasní. Chování komet rozumíme stále lépe, přesto je i v dnešní době předpověď jasnosti komety velmi obtížná.

Jak se obě komety pohybovaly po obloze a kde jsou k vidění teď. A jak musí být vybaven pozorovatel, pokud je chce spatřit?

Obě komety byly objeveny v době, kdy se teprve blížily ke Slunci, tedy před průchodem perihelem. Kometa Kudo-Fujikawa byla zpočátku nejlépe vidět ráno, nevysoko nad východním obzorem; večer nad obzorem západním. Nejnápadnější byla, když prolétala souhvězdím Orla, to byla dobře viditelná i v triedrech. Pokud vím, pouhým okem ji nikdo nepozoroval. Nyní je tato kometa blízko Slunce a asi před dvěma týdny jsme ji mohli sledovat na záběrech koronografů na družici SOHO, kde byla vidět velmi dobře. Kometa Kudo-Fujikawa by mohla být viditelná ještě zhruba od poloviny března, kdy se nám opět vynoří ze sluneční záře. Ale jak říkám, je velmi těžké předpovědět, jak bude jasná. Je ale pravděpodobné, že bude vidět dalekohledy o průměru optiky asi 10 centimetrů. Pak již bude pravděpodobně slábnout, protože bude odlétat od Slunce i od Země. Může ale samozřejmě mile překvapit a být třeba o něco jasnější. Právě v těchto dnech však vrcholí období viditelnosti druhé komety - NEAT. Poslední šance na její spatření bude přibližně 14. února. Kometa je vidět na večerní obloze nízko nad západním obzorem. Pro její spatření je potřeba být na takovém místě, kde je dobrý obzor a kde nejsou žádné vyšší terénní překážky - kopce, stromy nebo domy, které by mohly kometu zastínit. Je také dobré být mimo město, na místě, kde pozorování nějak výrazně neruší veřejné osvětlení. Kometa je vidět i pouhým okem, pohled dalekohledem je ale samozřejmě lepší. Stačí i obyčejný triedr; ten je však dobré mít připevněný na nějakém stativu, aby se nám netřásl obraz. Chtěl bych ještě upozornit, že hlava této komety je velice malá a že má vysoký stupeň centrální kondenzace. Znamená to, že se svým vzhledem příliš neliší od podobně jasné hvězdy. Pokud kometa nemá nápadný ohon, nejsme pouhým okem schopni ji od běžné hvězdy rozeznat. Takže spolehlivější bude ta identifikace buď dalekohledem a nebo podle vyhledávací mapky, kde se ujistíme, že objekt se nachází v přesně předpovězené poloze. Kolem 19. února bude kometa NEAT velice blízko Slunci, což znamená, že bude opět vidět na snímcích z přístrojů družice SOHO, která snímkuje Slunce a jeho nejbližší okolí. Tyto snímky jsou volně dostupné na Internetu už asi dvě hodiny po pořízení. Mnoho informací o našich dvou kometách, o tom, jak jsou v současnosti nápadné a také jejich vyhledávací mapky můžete najít na internetových stránkách České astronomické společnosti. Najdete tam i odkaz na snímky z družice SOHO. Doporučuji se na ty snímky podívat, protože ta kometa na nich bude určitě velice pěkná.

Je objev nové komety vždy dílem náhody a nebo se dá alespoň částečně dopředu očekávat, kdy a ze kterého místa nějaká nová kometa přilétne?

Nová, nám dosud neznámá kometa může přiletět prakticky z jakéhokoliv směru a předpovědět ten konkrétní objev nelze. Vlastní objev komety je většinou dílem náhody, ale té náhodě se napomáhá právě tím, že se komety aktivně vyhledávají.

Kromě toho, že se komety pozorují ze Země, probíhají i nejrůznější vědecké experimenty za pomoci sond. Proč nás komety tolik zajímají?

Hlavní důvody jsou dva. Musíme si uvědomit, že komety jsou tělesa, která se nachází po většinu své existence velmi daleko od Slunce, kde je teplota velmi nízká, poblíž absolutní nuly. Tyto objekty jsou proto jedinečné tím, že se skládají z původní látky, z níž byla složena i planeta Země a vlastně celá Sluneční soustava. Ta hmota je v kometách dokonale zakonzervována a nedošlo v ní k nějakým výrazným změnám. Zkoumání komety je tedy něco takového, jako kdybychom prováděli archeologický průzkum na dokonale zachovaném nalezišti, které je staré více než 4 miliardy let. Což je samozřejmě na Zemi velký problém, ale u komet to jde. To je tedy ten první důvod...

A druhý důvod?