Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky
Kniha Zuzany Marie Kostićové, Markéty Křížové a Sylvie Květinové nechce čtenáře šokovat. Popisuje jen to, co bylo v předkolumbovské Americe běžnou součástí života.
Jak triumvirát autorek, odbornic na různá období historie Latinské Ameriky, uvádí, krvavé lidské oběti, typické zejména pro Mezoameriku, byly totiž pro Aztéky, Maye i jejich předchůdce povinností, ale také výsadou a trestem: „Lidská oběť byla zároveň obávaná, děsivá a ponižující, božská a posvěcující i naprosto nezpochybnitelně nutná“. V tom, jak připravit oběť o život, byli obyvatelé Mezoameriky stejně vynalézaví jako indiáni z jihoamerických And. Jen té prolité krve bylo v Andách zdá se trochu méně. Obětovat se totiž dá i zdánlivě humánním způsobem – pokud vám tedy pohřbení zaživa nebo uškrcení připadá lidštější než vyrvání srdce či useknutí hlavy. Jihoameričtí indiáni neznali písmo, a tak vycházejí naše vědomosti o tamních rituálech především z archeologických pramenů a různých vyobrazení. Z Mezoameriky máme i prameny psané. A k tomu jsou tu i četná svědectví z první ruky – od španělských dobyvatelů. Ti se snažili kruté indiánské zvyky vymýtit. Nedá se říci, že by se jim to podařilo. Krvavé oběti se v Andách i Mezoamerice konají dodnes, i když při nich většinou neumírají lidé. Chceme-li pochopit proč tomu tak je, musíme se občas zahledět do minulosti. Nejlépe v doprovodu odborníků či odbornic – v našem případě jsou hned tři.
Knihu Zuzany Marie Kostićové, Markéty Křížové a Sylvie Květinové, kterou vydalo Nakladatelství XYZ, můžete vyhrát v soutěži Planetária.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.